Síň slávy české turistiky

Karel Novák

(*1922, +1997), Děčín 

Narodil se 27. 6. 1922 v obci Jesenný v Podkrkonoší. V mládí studoval ve Zlíně v Baťově škole, poté pracoval ve Zruči nad Sázavou, Po válce se přestěhoval na sever Čech do České Kamenice, kde se oženil a založil rodinu, měl tři děti. Natrvalo se usídlili v Jílovém u Děčína. Zde pracoval jako účetní, horník a střelmistr v severočeských dolech. Hlavní náplní života byly jeho zájmy – orientační běh, plachtění, cestování, vysokohorská turistika, historie a vlastivěda. Pořádal zájezdy do zahraničí, pracoval v okresním výboru ČSTV, kde vykonával funkci metodika turistiky. V roce 1960 absolvoval kurz cvičitele VHT II. třídy, pak se stal cvičitelem cykloturistiky a lyžařské turistiky. V roce 1962 se stal cvičitelem I. třídy. V roce 1973 získal čestný titul Mistra turistiky. Byl členem TJ Tatran Jílové a od roku 1974 v TJ Lokomotiva Děčín. Intenzivně se věnoval výchově nových cvičitelů a vedoucích turistiky. Zasloužil se o vznik klubu turistů v Krásné Lípě. Vyškolil pro něj první tři cvičitele (1981), radil a pomáhal při nových akcích začínajícího odboru (dny VHT v Kyjově 1982 nebo Nejsevernější zimní táboření v ČR pod Vlčí horou 1982). Od 70.let se byl kronikářem své obce. Zemřel 5. 11. 1997 v Děčíně a je pochován na místním hřbitově v Jílovém u Děčína.

August Sedláček

(*1843, +1926 ), Písek

Profesor August Sedláček se narodil 28. srpna 1843 v Mladé Vožici. Po maturitě na gymnáziu v Písku vystudoval historii na Universitě Karlově v Praze. V roce 1867 zahájil dráhu středoškolského učitele, které zůstal věrný po celý život. Působil na gymnáziích v Litomyšli a v Táboře. Penzi se rozhodl strávit v Písku, kde pokračoval ve své celoživotní intenzivní vědecké práci, bádání v archívech i v terénu. Přípravou patnáctisvazkového díla Hrady, zámky a tvrze Království českého strávil víc než dvacet let. Dodnes jeho dílo odpovídá svým rozsahem a významem práci tvořené celými vědeckými ústavy a dodnes slouží jako podklad pro práci historiků. Písecký odbor KČST se rozhodl v roce 1923 u příležitosti 80. narozenin profesora Augusta Sedláčka vybudovat Sedláčkovu stezku, vedoucí podél řeky Otavy z Písku na Zvíkov. Stezka o délce 25 km byla slavnostně otevřena v neděli 20. května 1928 za účasti turistů z Písku i z Prahy. Svoji pozůstalost, která je význačným pramenem pro topografické bádání a regionální dějiny, odkázal Sedláček Historickému ústavu České akademie věd. Zemřel 15. ledna 1926 v Písku.

Rudolf Fibigar

(*1933, +2020), Česká Třebová

Narodil se 2. 9. 1933 v České Třebové, kde prožil své dětství i mládí. Po návratu ze základní vojenské služby pracoval ve Strojtexu v České Třebové až do odchodu do důchodu jako vedoucí technické kontroly. Celý svůj život věnoval turistice jako  organizátor, funkcionář, značkař a kronikář odboru. Téměř čtyřicet let byl členem výboru odboru, vedl kolektiv značkařů, organizoval tradiční „Pochod za třebovským kohoutem“ a zasloužil se o vydání publikace „90 let organizované turistiky v České Třebové“. Rovněž zajišťoval provoz rozhledny na Kozlovském kopci.Obdržel četná ocenění a uznání, včetně nejvyšších – Čestný odznak Vojty Náprstka a cenu starosty města Česká Třebová. Jeho životní pouť skončila 1. prosince 2020, navždy však zůstávají hezké vzpomínky na hodného, poctivého, obětavého a inspirujícího člověka, silně spjatého s rozvojem turistiky na Českotřebovsku. Je pochován na městském hřbitově v České Třebové.

Otto Christen

(*1914, +1995), Přerov

Narodil se 22. 6. 1914 v Přerově. Od mládí se věnoval pěší i cykloturistice, v roce 1936 vstoupil do odboru KČST při TJ Optikotechna, nyní Meopta Přerov. V roce 1938 byl mobilizován. V době války byl členem odbojové skupiny, pomáhal partyzánům v Hostýnských vrších. Po válce se stal instruktorem turistiky a orientačních závodů. V roce 1955 byla založena TJ Meopta Přerov a stál u vzniku turistického oddílu. Organizoval turistická setkání i lyžařské zájezdy, školil nové cvičitele, pomáhal značkařům. Společně se značkaři Blechem a Doupalem vyznačil první trasy v okolí Přerova, spolupracoval s vydavateli turistických průvodců Moravy a okolí Přerova. Měl dobré vztahy s meteorology na přerovském letišti, kde získával podrobné předpovědi počasí a mohl tak plánovat turistické akce. V rámci okresu organizoval akce 100 jarních kilometrů. Hodně fotografoval a následně promítal diapozitivy na besedách. V roce 1968 nesouhlasil se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, za což byl postihován a v roce 1970 se vzdal všech funkcí. Za svou činnost získal řadu ocenění. Zemřel 22. 5. 1995 a je pohřben na místním hřbitově v Přerově.

KČT, odbor Úpice

založen 1921

Odbor vznikl 6. dubna 1921 v hostinci U Lodrů v Úpici z podnětu MUDr. Jana Nyklíčka, předsedy Jiráskovy turistické župy v Náchodě. Prvním předsedou byl řídící učitel Karel Pleskač. V roce 1926 měl odbor 121 členů. Po roce 1945 odbor pomalu ožíval, v roce 1949 se spojil s úpickým Sokolem. Zásluhy na tom měli zvláště Zdeněk Mikan, Vladimír Kulda a Karel Rájek, kteří obnovili síť značených cest na Úpicku. Hlavní činnost byla věnována mládeži, ve vedení odboru byli Jaroslav Kachlík a Josef Lanta. Odbor působil při TJ Jiskra Úpice, po změně názvu v roce 1966 v TJ Sparta Úpice, kdy bylo odboru až 160 členů. Organizovali „Úpickou 50“, „Pochod spadaným listím“, „Úpickou turistickou zimu“ apod. Od začátku 60. let začali navštěvovat boudu v osadě Paseka v Jestřebích horách, kterou postupně modernizovali. Při této činnosti odpracovali stovky brigádnických hodin. V roce 1990 byl v Úpici obnoven KČT při TJ Sparta Úpice a byl zaměřen na rodinnou a rekreační turistiku. V roce 1996 uspořádali 3. sraz turistů Královéhradecké oblasti. Od 90. let do současnosti činnost zajišťuje výbor v čele s předsedou Miroslavem Vořechovským. V roce 2002 byla obnovena činnost TOM, v roce 2018 odkoupil odbor Jestřebí boudu od TJ Sparta Úpice. V roce 2021 byla zpracována publikace „100 let turistiky v Úpici“.

KČT, odbor Česká Třebová

založen 1922

Ustavující schůze KČST se uskutečnila 28. 12. 1922 za účasti 47 příznivců turistiky. Předsedou byl zvolen Vladimír Kapoun, jednatelem Bohuslav Štangler. V roce 1923 se odbor přihlásil do Orlické župy, v květnu byl zaevidován v nové župě Českomoravské vysočiny – sever. Koncem roku 1923 měl 136 členů. V letech 1925-1926 vydal místopředseda odboru tři průvodce „Ukazatel turistických cest“ s popisy a mapami tras. Odbor přes léto provozoval turistickou noclehárnu a zajišťoval letní byty. V roce 1926 zakoupil pozemky na Kozlově pro rozhlednu, ta byla dokončena v roce 1929. V roce 1932 byl koupen další pozemek pro výstavbu turistické chaty, která po dokončení v roce 1933 a úpravách v roce 1936 nese jméno „Chata Maxe Švabinského“. Ve válečném roce 1942 měl odbor 322 členů. Po válce se odbor věnoval obnově turistických tras. Po zrušení KČT došlo k obnově činnosti až v roce 1956, kdy vznikl odbor turistiky při DSC Lokomotiva Česká Třebová. V roce 1973 založili TOM. V roce 1990 rozhodli o vstupu do obnoveného KČT. Od roku 1994 organizují „Zimní táboření“ na Kozlovském kopci, putování „Za třebovským kohoutem“ a další akce. V roce 2001 byla na Kozlovském kopci otevřena nová rozhledna. Členové udržují přes 100 km značených cest. V roce 2012 vydal odbor brožurku o své 90leté historii.

Alois Bureš

(*1831, +1903), Náchod

Narodil se 31. 10. 1831 v Úpici v rodině mlynáře, který brzy přesídlil do Náchoda na Podborný mlýn. Působil jako zakladatel a pokladník Občanské záložny v Náchodě, patřil k zakladatelům náchodského Sokola od roku 1972 jeho starostou a od r. 1885 starostou Sokolské župy Podkrkonošské. Byl činný také v obecní a okresní samosprávě jako náměstek starosty a předseda odboru Matice školské, jako člen okresního zastupitelstva a okresní školní rady. V roce 1892 byl jmenován čestným občanem Náchoda. 25. 2. 1893 založil s dalšími nadšenci odbor KČT a stal se jeho prvním předsedou. Odbor pod jeho vedením otevřel první turistickou chatu na Dobrošově. Bodrá a veselá povaha mu přinesla přezdívku „Táta Bureš“.

Zemřel 21. 8. 1903 v Náchodě, je pochován na hřbitově ve Starém Městě nad Metují. Náchodský odbor ocenil jeho zásluhy odhalením pamětní desky na Jiráskově chatě, u vstupu na hřbitov v Náchodě je uveden mezi významnými občany města.

Karel Goszler

(*1865, +1936 ), Louny

Narodil se 12. prosince 1865 v Březnu u Postoloprt. Pracoval dlouhá léta v Občanské záložně v Lounech. Jeho láskou se stala turistika. V roce 1894 stál u zrodu odboru KČT Louny, brzy se stal členem výboru a ve válečných letech 1916 – 1922 byl jeho předsedou a přispíval zprávami odboru do Časopisu turistů. Výlety odboru dokumentoval dokonalými fotografiemi.

V roce 1902 založil „Kroužek označovací“ a se členy odboru začali značit turistické trasy v okolí, jako první cestu na Oblík. Založil a vedl Klub fotografů amatérů Louny. Pořizoval kolorované fotografie vysoké kvality. Pořádal četné přednášky, na kterých promítal své diapozitivy. Jediný vnuk poskytl v roce 2019 více než 500 skleněných negativů veřejnosti. V letech 1903–1911 se stal vůdčí silou při dobudování Ejemovy chaty a Frotzlovy rozhledny na Stříbrníku. V roce 1926 založil a do své smrti 10 let redigoval věstník odboru KČST Louny Turistický obzor. Časopis se postupně stal věstníkem odborů sousedních, od r. 1928 sloužil župě Krušnohorské, od r. 1932 také župě Dolnolabské.

Zemřel v Lounech 14. června 1936.

Jan Renner

(*1869, +1959), Rakovník

Narodil se 15. května 1869 v Lašovicích u Rakovníka, vystudoval reálku a po vojenské službě se začal věnovat učitelskému povolání v okolí Rakovníka. Zájem o městské muzeum a archiv jej přivedl r. 1904 do Rakovníka, kde se později stal také městským kronikářem. Rennerova činnost v KČST patřila mezi jeho nejvýznamnější aktivity. Již ve dvacátých letech 19. století pracoval ve výboru odboru v Rakovníku a v roce 1921 se pak stal na jedno volební období jeho předsedou. Později byl řadovým členem výboru, ale v roce 1936 je uváděn jako místopředseda. V letech 1940 – 1943 byl referentem památek Pražské župy KČT a v letech 1944 – 1945 v této župě působil jako regionální referent pro západní část. K Rennerovým prioritám patřila propagace kraje a jeho poznání, byl autorem Průvodce Rakovnickem a Křivoklátskem, jehož druhé vydání vytiskl KČST v roce 1926. Publikoval též v lounském Turistickém obzoru. Jako nadšený turista vedl některé pochody po okrese a po tvrzištích do Loun, Zbečna, Křivoklátu na Džbán a další. Byl členem Komitétu pro záchranu hradu Krakovce s dohledem nad sanačními pracemi na hradě. Do konce života pečoval o archiv v Rakovníku, zemřel v Rakovníku 29. června 1959.

Jan Drozdek

(*1941, +2019), Ostrava

Narodil se 3. února 1941 ve Velké Polomi. Pracoval jako kovář a zámečník v Nové huti v Ostravě, bydlel v Horní Lhotě na Opavsku. Od roku 1975 byl ve výboru TJ a začal pracovat ve výboru Svazu turistiky okresu Opava a v předsednictvu Svazu turistiky Severomoravského kraje. V Horní Lhotě se stal předsedou odboru turistiky a předsedou TJ Sokol. Dlouhá léta pořádal Pochod a cyklojízdu osvobození, DEP Okolo ČR a Severomoravské, později Moravskoslezské vrcholy.

Po obnově KČT působil jako člen a předseda oblasti Slezsko, člen výboru oblasti Moravskoslezské, předseda její komise pěší turistiky a člen kontrolní komise oblasti. Za svou činnost byl v roce 2012 oceněn Čestným odznakem Vojty Náprstka

Zemřel 3. června 2019 v Ostravě, je pohřben v Horní Lhotě.

Mgr. Jan Sládek

(*1945, +2020), Ostrava

Narodil se 26. září 1945 v Horních Datyních u Ostravy. Vyučil se zámečníkem, pracoval jako mistr odborné výchovy na učilišti Nové huti Ostrava. Později absolvoval Pedagogickou fakultu v Ostravě a Filozofickou fakultu v Olomouci, kde zastával vedoucího domova mládeže a zástupce ředitele učiliště.

Věnoval se silniční cyklistice, v roce 1962 založil turistický oddíl a do své smrti byl většinou jeho předsedou. V oddílu se věnoval turistickým závodům, pořádal vodácké tábory a od r. 1967 pořádal zimní táboření Klondyke v Beskydech. Pro svůj odbor i pro veřejnost pořádal turistické pochody, akce vysokohorské turistiky i jeskyňářství, ale také různé společenské akce.

Působil v okresních a krajských turistických orgánech, zejména v lyžařské a vodní turistice. Po obnově KČT se zapojil v oblasti Beskydy a v oblasti Moravskoslezské jako místopředseda a zajistil vytvoření sekcí pro jednotlivé druhy turistiky. V roce 2003 byl jedním z iniciátorů charitativní akce Novoroční čtyřlístek. V roce 2000 se účastnil oslavy 100 let chaty Češka koča ve Slovinsku a začal organizovat každoroční oslavu jubilea beskydských turistických chat. Začal se zajímat o historii turistiky, vedl sekci historie Moravskoslezské oblasti, historie beskydských chat a v roce 2013 se stal předsedou rady Síně slávy české turistiky. V roce 2000 byl oceněn Čestným odznakem Vojty Náprstka a v roce 2013 plaketou arch. Vratislava Pasovského.

Po dlouhé nemoci zemřel 18. února 2020 v Horních Datyních, kde je také pochován.

Odbor KČT Lanškroun

založen 1931

V Lanškrouně žila před 2. sv. válkou česká menšina, která jen obtížně prosazovala zakládání českých spolků. Odbor turistiky vznikl v roce 1931, prvním předsedou se stal Varmuža. Odbor působil do roku 1938, kdy byly po připojení k Německu české spolky zakázány. V té době měl odbor 37 členů.

Organizovaná turistická činnost byla obnovena v roce 1953 a postupně se zvyšoval počet členů. Po roce 1967 se odbor zaměřuje na výkonnostní turistiku (dálkové pochody, lyžařské přejezdy, cyklo zájezdy), je založen oddíl TOM. Byly založeny tradiční akce, pořádané dodnes – Lanškrounská kopa a lyžařský přejezd Jeseníky. V roce 1975 odbor dokončil stavbu loděnice na břehu Dlouhého rybníka. Počet členů je okolo 250.

Po roce 1990 dochází k mírné stagnaci, ale již brzy opět narůstá aktivní činnost odboru. Tradiční akce zůstávají, činnost je rozšířena na akce pro seniory. Jsou pořádány týdenní zájezdy, rozšiřuje se nabídka akcí pro veřejnost.

V roce 2010 se odbor turistiky při TJ Lanškroun osamostatňuje a stává se odborem KČT. Rozšiřuje činnost pro seniory zapojením do projektu ústředí Aktivní senioři, spolupracuje s Kavárničkou dříve narozených, organizuje dětský den na loděnici nebo akci Triatlon či autobusové zájezdy. Počet členů je kolem 250.

František Bienert

(*1911, +1990), Šluknov

Narodil se 16. 4. 1911 ve Šluknově, studoval tkalcovství a strojírenství, pracoval v tkalcovských závodech. V roce 1957 založil ve Šluknově odbor turistiky, od roku 1960 organizoval turistické pochody pro veřejnost. Dokonale znal okolí Šluknova, České Švýcarsko, Lužické hory a seznámil se důkladně s dalšími místy, kam vedl turistické zájezdy a orientoval se také v historii, botanice nebo v geologii. Vlastivědné zajímavosti mu pomáhal vyhledávat bratr Eduard (nar. 3. 4. 1909). V roce 1973 založil turistický oddíl mládeže TOM Skaláci, školil značkaře a vedoucí turistiky. Založil zimní akci Brtnické ledopády, jarní srazy turistů, zájezdy do hor (Vysoké Tatry, Rumunsko). Zemřel 16. 9. 1990 společně s bratrem Eduardem rukou vraha. Připomínají je pamětní desky na rodném domě na Svobodově nám. č. 160 a v Kyjovském údolí a každoroční velikonoční sraz turistů jako Memoriál bratří Bienertů.

Karel Líba

(*1924, +2000), Ostrava

Narodil se 17. 11. 1924 v Jiřicích u Brandýsa nad Labem, od 30. let žil s rodiči v Ostravě. Vyučil se krejčím, v roce 1948 nastoupil v Ostravě – Přívoze v Koksovně generála Svobody, kde pracoval až do odchodu do důchodu, naposled jako požární preventista. Za 2. sv. války se zapojil do ilegální činnosti v ilegální skautské organizaci a do Klubu českých turistů. Po válce obnovil skautský oddíl, po roce 1948 přešel s oddílem do dělnické tělovýchovné jednoty a vytvořil legendární ostravský chlapecký tábornický oddíl BVÚ s 60 – 70 členy ve věku 10 až 20 let, který existuje dodnes. Oddíl vedl na výpravy do okolí Ostravy každý víkend, od roku 1946 každoročně na letní stanové tábory. Na výpravách a táborech náruživě fotografoval. Od roku 1994 předal vedení oddílu svým nástupcům, ale až do svého skonu 28. 7. 2000 se podílel na jeho činnosti. Jeho popel je rozptýlen na nejmilejším místě v Pochni na Bruntálsku.

Byl oceněn Junáckým křížem, byl nositelem nejvyššího zlatého Březového lístku. Je označován jako „ostravský Foglar“. Na klubovně oddílu Křišťanova 15 v Ostravě – Přívoze je umístěna pamětní deska a je po něm v Ostravě – Přívoze pojmenována ulice Karla Líby.

PhDr. Jiří Linhart

(*1928, +2020), Praha

Narodil se 21. 11. 1928 v Hradci Králové jako třetí z 10 dětí. V roce 1945 se rodina přestěhovala do Krásné Lípy, v Rumburku vystudoval reálné gymnázium. Od roku 1945 byl členem Junáka a získal přezdívku Rik. V Krásné Lípě zahájil dráhu učitele, v roce 1950 absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a založil v Krásné Lípě pionýrský dům, později vedl pionýrský dům v Liberci. V letech 1958 – 1959 působil v Praze v ústředním pionýrském domě. Od roku 1961 působil ve Vydavatelství obchodu, později vydavatelství Merkur, kde působil do r. 1993, od r. 1977 jako ředitel. V r. 1967 absolvoval novinářskou fakultu Univerzity Karlovy. Od r. 1958 byl členem městského výboru Svazu turistiky v Praze, od r. 1980 předseda výboru českého Svazu turistiky a v r. 1990 byl zvolen prvním předsedou obnoveného KČT a v této funkci působil do 8. 2. 1991. Zemřel 3. 2. 2020 v senior centru Zátiší v Praze.

Miloslav Draxl

(*1929, +2013), Ústí nad Labem 

Narodil se 6. 9. 1929 v Hrdlovce v okrese Teplice. Na jaře 1937 zde začínal své první turistické kroky v tělovýchovné jednotě DTJ ve skautském oddíle. V červnu 1945 se podílel v Oseku na obnově Junáka, který vedl do července 1950. V roce 1950 a 1951 se zúčastnil výcvikových táborů pro vedoucí zimního táboření. V létě r. 1951 uskutečnil první putovní tábor s oddílem sokolského pobytu v přírodě po Českém ráji a v Krkonoších. V roce 1953 nastoupil na hornické učiliště v Meziboří u Litvínova, kde pokračoval v aktivní turistické činnosti a v době letních prázdnin pořádal pěší a cyklistické putovní tábory. V roce 1958 se stal Mistrem sportu v turistice. V r. 1959 převzal Stanici mladých turistů v Ústí nad Labem a od roku 1965 spolupracoval se Stanicí mladých turistů v Bad Schandau. V r. 1971 absolvoval Střední pedagogickou školu v Litoměřicích. Na jaře 1968 pomáhal při obnovování Junáka v Ústí nad Labem. Po skončení činnosti Junáka v roce 1970 přešly oddíly ke Stanici mladých turistů, kterou vedl až do odchodu do důchodu v roce 1990. V Ústí nad Labem navrhoval a vedl výlety a vycházky seniorů až do konce svého života 18. července 2013.

Ing. arch. Miroslav Ulmann

(*1929, +2009), Turnov

Narodil se 6. 12. 1929 v Turnově. Absolvoval gymnázium a v r. 1953 Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Do r. 1992 se věnoval urbanismu a územnímu plánování v Liberci, kde od r. 1957 žil. V letech 1992 – 2009 působil jako koordinátor projektů v Euroregionu Nisa. Od šesti let cvičil v Sokolu, po r. 1945 se zapojil do sokolského pobytu v přírodě a začal vést výlety, schůzky, putovní tábory i zimní táboření mládeže. Po zákazu Sokola přenesl turistickou činnost do TJ Slavoj Turnov, kde založil v r. 1957 odbor turistiky a vedl jej 50 let do r. 2007. V odboru podporoval turistickou činnost všech věkových skupin, v r. 1970 inicioval vznik turistického oddílu mládeže TOM, který působí dodnes. V letech 1969 – 1979 vedl letní stálé i putovní tábory, později obnovil pořádání táborů rodičů s dětmi. V důchodu pak vedl činnost starší generace turnovských turistů při akcích v Česku i v zahraničí. V letech 1981 – 2006 organizoval turistické pochody Drahokamy Turnovska, r. 2003 zpracoval historii turnovské turistiky. Po r. 1990 působil ve výboru oblasti Český ráj a Pojizeří, od r. 2003 v Ještědské oblasti. Zemřel v Liberci 1. 11. 2009.

PhDr. Jan Strásky

(*1940, +2019), Praha

Narodil se 24. 12. 1940 v Plzni – Skvrňanech, r. 1958 absolvoval obchodní akademii a začal pracovat ve Státní bance v Blovicích. V letech 1963 až 1970 studoval filozofii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve Státní bance působil do r. 1990. V letech 1991 a 1992 byl místopředsedou vlády ČR, pak se stal posledním premiérem ČSFR a po abdikaci prezidenta Václava Havla vykonával i pravomoci prezidenta republiky. Po rozpadu ČSFR k 1. 1. 1993 byl jmenován ministrem dopravy, v letech 1995 až 1998 vedl Ministerstvo zdravotnictví. V letech 2001 až 2006 byl ředitelem Krajského úřadu Jihočeského kraje a v letech 2011 až 2012 ředitelem Správy Národního parku a CHKO Šumava. Od dětství poznával okolí bydliště, později procházel turistické trasy v Česku a vyjížděl do zahraničí. Turistické akce začal pořádat po r. 1970 v TJ Banka Praha a sbíral zkušenosti jako předseda obvodního Svazu turistiky Praha 1. Pro svůj odbor se zasloužil o přestavbu bývalé školy na turistickou základnu na Libínském Sedle.

V obnoveném KČT se ujal funkce místopředsedy pro ekonomiku a v r. 2006 převzal funkci předsedy, ve které setrval do r. 2014. V r. 2016 byl postižen mozkovou příhodou, zemřel 6. 11. 2019 v Praze. Od r. 2010 je nositelem Stříbrné plakety prezidenta republiky. V r. 2008 vydal knihu Turistův rok. Jana Stráského připomíná pojmenovaná lavička na Libínském Sedle.

Odbor KČT Semily

založen 1909

Odbor KČT v Semilech byl založen na podnět Okrašlovacího spolku 8. 2. 1909. Prvním předsedou byl zvolen okresní hejtman Antonín Böhm. Nový odbor vybudoval Riegrovu turistickou stezku a otevřel ji 10. 10. 1909. Jako druhou vybudoval odbor v r. 1913 Palackého stezku ze Spálova do Tanvaldu. Po 1. sv. válce odbor rozhodl vybudovat turistickou chatu na Kozákově. Základní kámen byl položen 29. 8. 1926 a chata byla slavnostně otevřena 24. 6. 1928. Brzy na to odbor otevřel plovárnu na ostrově v Semilech a také dvě turistické ubytovny. Ve 30. letech založil dorostenecký odbor, klub fotoamatérů a začal se intenzívně věnovat lyžařské turistice, ve které brzy uspořádal župní i klubové závody.

Po 2. sv. válce se činnost odboru začala obnovovat, ale nadšení zcela opadlo po sjednocení tělovýchovy po r. 1948. Na konci 50. let se opět začalo s obnovou turistického značení i turistických stezek, začaly být organizovány výlety a zájezdy vč. plnění odznaků a zápočtových cest. Začaly se pořádat dodnes úspěšné akce jako Novoroční výstup na Kozákov, Račí stezkou, apod.

Po roce 1990 se odbor připojil k obnovenému KČT a začal jednat o navrácení Chaty na Kozákově, kterou si v r. 1996 mohl odkoupit za 1,2 mil. Kč. Obnova chaty si vyžádala další velké částky. Od r. 1994 odbor provozuje na Kozákově rozhlednu na novém vysílači. V r. 2018 odbor úspěšně uspořádal celoklubovou akci Pochod za posledním puchýřem. V roce 2018 odbor vydal publikaci Kozákov – příběh hory.

Odbor Start Český Krumlov

založen 1920

V Českém Krumlově byl odbor KČT založen 12. 5. 1920, prvním předsedou se stal JUDr. Vladimír Šmirous. Odbor zahájil svou činnost značením turistických tras a pořádáním výletů. Po záboru Sudet v r. 1938 se musela většina Čechů z města vystěhovat a činnost během 2. sv. války stagnovala. Odbor byl obnoven 27. 3. 1946, navázal na úspěšnou činnost před válkou a v činnosti (zejména ve značení tras) pokračoval i v rámci sjednocené tělovýchovy v 50. letech. 14. 12. 1966 byla založena turistická tělovýchovná jednota START (Sportovní Turistika A Rekreační Turistika), která v roce 1973 uspořádala 2. sraz Českého svazu turistiky. V roce 1968 TJ zahájila tradici pochodů Za pětilistou růží, která byla ukončena po 50 letech v r. 2018, a byl založen turistický oddíl mládeže TOM, který pracuje dodnes.

Po roce 1990 se odbor připojil k obnovenému KČT a rozšířil počet členů i svou činnost o vodní, lyžařskou a cyklo turistiku a jeho značkařská skupina pokračuje v obnově značení. V roce 1989 navázal odbor spolupráci s turisty a obcí Zwettl an der Rodl v Rakousku a několikrát ročně pořádá společné akce, včetně otevření Dunajsko – vltavské cesty o délce 81 km.

Josef Čestmír Kerner

(*1877, +1970), Mladá Boleslav

Narozen 1. 6. 1877 v Toužetíně u Loun. Jako dlouholetý ředitel Obchodní školy a Obchodní akademie v Mladé Boleslavi věnoval své organizátorské schopnosti odboru KČST v Mladé Boleslavi od prosince 1921 až do roku 1951. V r. 1932 převzal odbor pod jeho vedením do správy zříceninu hradu Michalovice a po 2. sv. válce se zasloužil o zakoupení krkonošské chalupy ve Studenově, kterou odbor opravil a udržoval až do roku 2003. Byl znám svou publikační činností, napsal řadu článků s vlastivědnou tématikou, turistických příruček a průvodců, především z oblasti Pojizeří. Pořádal cestopisné a dějepisné přednášky o turisticky zajímavých oblastech u nás i v zahraničí. V letech 1937 až 1942 byl předsedou župy Český ráj a redaktorem turistického čtvrtletníku Český ráj. V roce 1950 založil Cestovní informační službu v Mladé Boleslavi, předchůdkyni informačního střediska. Zemřel 15. 1. 1970 v Mladé Boleslavi.

Miloslav Nesládek

(*1883, +1965), Náchod

Narodil se 7. 4. 1883 v obci Licoměřice u Čáslavi. Studoval filozofickou fakultu v Praze a v Paříži. Od r. 1907 do r. 1948 působil na náchodské reálce jako učitel češtiny a francouzštiny. V Náchodě začal sportovat, byl jedním z prvních lyžařů v Čechách, znal se s Hančem a Vrbatou. Spoluzaložil tenisový klub v Náchodě, byl členem Sokola a Junáka. Spolu s manželkou Marií, herečkou a dcerou starosty města a okresu přispívali k rozvoji kulturního života města. Nejvíce se angažoval v turistice, v r. 1923 se stal předsedou odboru KČST a na podzim téhož roku otevíral nově zbudovanou Jiráskovu chatu s rozhlednou na Dobrošově. Alois Jirásek se nemohl osobně zúčastnit, Milostav Nesládek přečetl jeho zdravici. Od roku 1926 působil také jako předseda župy Jiráskova kraje. Byl autorem řady článků, popularizujících krásy Náchodska, v r. 1946 vydal s odborem Turistického průvodce městem Náchodem a okolím v Jiráskově kraji. Zemřel v Náchodě 24. 11. 1965.

Václav Krčil

(*1892, +1972), Ústí nad Labem

Narozen 7. 2. 1892 v Teplicích – Šanově, vystudoval průmyslovou školu. Od roku 1919 až do konce 2. světové války byl zaměstnán jako technický úředník u železničních drah.

První záznam se jménem Václava Krčila se zachoval na ohořelém listě kroniky odboru KČST Ústí nad Labem z roku 1935, kde je zmíněn v souvislosti s konáním schůze. Od roku 1938 do r. 1945 byly v Ústí nad Labem české spolky zakázány. V roce 1945 proběhla v listopadu ustavující schůze pobočky KČT Ústí n. L., na které byl Václav Krčil zvolen do několika funkcí. Působil jako značkař, referent značkařů a referent pro tisk a rozhlas. Během své činnosti v KČT až do roku 1948 byl také ve sboru vedoucích výletů a zaměstnán jako vedoucí oblastní ústředny KČT v Ústí n. L. Byl nejenom aktivním turistou ale i nadšeným horolezcem. V roce 1953 se přestěhoval do Prahy, kde 24. 3. 1972 zemřel.

Bohumil Kinský

(*1898, +1987), Turnov

Narodil se r. 1898 v Krippenu (dnes Sasko), rodina se pak přestěhovala do Turnova. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně a v r. 1924 nastoupil jako učitel českého jazyka a kreslení na menšinové škole v České Lípě. Fotografoval, již r. 1926 vystavoval na krajinské výstavě v Mladé Boleslavi. 15. 3. 1928 se stává jedním ze zakládajících členů KČST v České Lípě, stal se značkařem a značil v okolí Dubé, Doks a v Lužických horách. V r. 1929 se stává předsedou odboru, organizuje turistický program, zaznamenává pozoruhodnosti, sbírá zajímavé unikáty, hodně fotografuje. Vydává průvodce okolím Dubé, které nazval Dubským Švýcarskem a česko – německý místopisný slovník. V průběhu 2. sv. války se přestěhoval do Turnova, po válce se vrátil do České Lípy, kde se stal ředitelem Tyršových škol a správcem Českolipského muzea. Sbíral podklady pro přejmenování Velkého rybníka na Máchovo jezero. Předsedou odboru byl do r. 1957, kdy mu zemřela manželka, odešel do důchodu a odstěhoval se zpět do Turnova. Do České Lípy se vrátil ještě r. 1978 na otevření výstavy k 50. výročí založení KČT, zemřel v Turnově v r. 1987.

Vlastimil Cajthaml

(*1921, +2013), Ústí nad Labem

Narodil se 28. 4. 1921 v obci Velduchy. Od útlého mládí cvičil v DTJ Plzeň – Doudlevce. Do KČT se přihlásil ještě v Plzni v roce 1945 a po přeložení do Ústí n. L. v květnu roku 1947 se ihned zapojil do zdejšího klubu. V roce 1951 absolvoval kurs instruktorů turistiky v Prachovských skalách. V roce 1952 se účastnil prvního přeboru republiky v orientačním závodě. Vyhrál 8 krajských přeborů a 3 celostátní. Od roku 1953 byl členem ústřední komise orientačních závodů, komise metodické a klasifikační. Podílel se na organizaci okresních a krajských přeborů, získal titul „ústřední rozhodčí“ a později byl jmenován trenérem orientačního závodu III. třídy. Absolvoval ústřední kurs pro vedoucí turistických základen a také pracoval téměř 5 let jako značkař. V roce 1990 byl ustanoven výbor oblasti České středohoří, jehož se stal členem s náplní klasifikace až do zániku oblasti a poté jmenován do výboru nově vzniklé oblasti Ústecký kraj. Od roku 2002 je členem Rady Síně slávy české turistiky a zároveň zakládá komisi krajskou. Za dobu své dlouholeté vysoce aktivní činnosti se stal prvním Mistrem sportu v turistice, nositelem titulu Mistr turistiky, Zasloužilý mistr turistiky, vyznamenání Čestného odznaku Vojty Náprstka, řady zlatých odznaků, byl jmenován čestným členem KČT a čestným členem předsednictva turistiky. Zemřel 30. 9. 2013 v České Lípě.

Drahomír Trojka – Magi

(*1927, +1999), Ostrava

Narodil se 13. 3. 1927 v Hlubočci na Opavsku, převážnou část svého života prožil v Ostravě. Byl tělem i duší skaut, kterým se stal již v roce 1936 a s přestávkami, danými dějinnými událostmi, jim byl až do své smrti. Vzhledem k politické situaci již před rokem 1970 připravil se svými přáteli „půdu“ pro vytvoření turistického oddílu mládežepod hlavičkou ČSTV, respektive TJ Sokol Hrabůvka. Byl duší, vizionářem a motivátorem činnosti celého odboru turistiky, kde zajišťoval a organizoval náplň činnosti dospělých turistů i činnosti turistických oddílů mládeže. S členy oddílu se pak věnoval mnoha formám turistiky, nejbližší mu však byla turistika lyžařská – o té hovořil jako o „prokleté vášni.“ Založil a mnoho let organizoval několik lyžařských přejezdů: lyžařský přejezd „Nejvyššími vrcholy Beskyd“, lyžařský přejezd „Nižšími vrcholy Beskyd“ a sérii lyžařských přejezdů „Slovenskými horami“. Pro lyžařskou turistiku pracoval i na krajské úrovni, jako předseda komise lyžařské turistiky Severomoravského KV ČSTV a na celostátní úrovni od roku 1986 v komisi lyžařské turistiky Svazu turistiky, dále pak Sekci lyžařské turistiky PR KČT. Za tuto obrovskou práci pro československou turistiku byl vyznamenán ÚV ČSTV Veřejným uznáním III. a II. stupně za zásluhy o rozvoj Československé tělesné výchovy. Na důchod se odstěhoval do Krnova, kde 22. 2. 1999 zemřel.

Odbor KČT Milevsko

založen 1919

Odbor byl založen dne 2. 2. 1919 s 50 členy a předsedou Josefem Železným. Odbor vydal tři turistické průvodce. Každoročně organizoval turistické akce, společenské večery a značení turistických cest. Od roku 1930 byli mezi členy i lyžaři a vodáci. Výletů na Červenou nad Vltavou a odtud na vorech ke Zvíkovu a Orlíku se každoročně účastnilo až 120 osob. Za 2. sv. války byla vybudována ve spolupráci s pražským ústředím chata Na Onom Světě, dokončena v r. 1942. Po roce 1945 činnost pokračovala omezeně, ale nepřetržitě, pořádaly se zájezdy, na výlety chodilo až 60 dětí. Lyžaři jezdili na Šumavu, vodáci po Vltavě a Lužnici. V roce 1949 odbor uspořádal u chaty turistický sraz za účasti 200 turistů. V roce 1975 se konal poprvé dálkový pochod z Milevska do Prčice jako jižní větev pochodu Praha-Prčice. V té době bylo pořádáno 60 – 75 akcí za rok. V roce 1988 měl odbor 351 členů, z toho bylo 238 dospělých a 113 dětí. Nyní má odbor 94 členů, pořádá každý rok cca 40 akcí a pečuje o 380 km značených cest. K jubileu vydal knihu 100 let turistiky v Milevsku.

KČT Mladá Boleslav

založen 1919

21. 8. 1919 byl na ustavující valné hromadě založen odbor KČST, jehož předsedou byl zvolen Rudolf Čeněk. Hlavní náplní odboru bylo pořádání výletů a zájezdů, značení turisticky zajímavých cest, vydávání průvodců a map, budování vlastních ubytovacích kapacit a pořádání společenských akcí. V r. 1933 převzal odbor správu zříceniny hradu Michalovice, který již v následujícím roce otevřeli veřejnosti. R. 1948 si odbor pořídil chalupu na Studenově v Rokytnici nad Jizerou, ze které vytvořil turistickou základnu a provozoval ji až do r. 2004. Po roce 1948 byl odbor sloučen se Sokolem a později s TJ Auto Škoda. V letech 1975 až 2006 působily v odboru tři turistické oddíly mládeže. Odbor KČT obnovil svou činnost 28. 1. 1991 a v současnosti patří mezi nejpočetnější odbory ve Středočeské oblasti. Má kolem 280 členů, kterým nabízí bohatou vycházkovou a výletovou činnost včetně akcí pro seniory, autobusové zájezdy pěší turistiky, cyklo a lyžařské turistiky. Značkaři odboru udržují 458 km značených tras. Pro veřejnost odbor připravuje každoročně Novoroční výstup na Dědka, Mladoboleslavskou padesátku s trasami pro pěší a cyklisty a Zimní přechod Chlumu.

Prof. Eduard Hauptmann

(*1860, +1925)

MUDr. Johann Hille

(*1852, +1925)

MUDr. Johann Hille se narodil 20. 11. 1852 ve Velkém Šenově, všeobecnou lékařskou praxi provozoval v Krásné Lípě. Byl zakladatelem a 13. 9. 1885 byl zvolen prvním předsedou Horského spolku pro nejsevernější Čechy a tuto funkci vykonával do své smrti v roce 1925. Za jeho vedení vybudoval spolek rozhledny na Vlčí hoře, na Dymníku u Rumburku, na Jedlové a další. Spolek také vybudoval řadu turistických chat a útulen (Brtníky, Dolní poustevna, Klíč), koupaliště (Svor, Velký Šenov a další), upravil hrady (Tolštejn a Krásný Buk) a hrádky (Kyjov, Brtníky, Chřibská). Dr. Johann Hille zemřel 12. 6. 1925 a je pohřben v Krásném Buku u Krásné Lípy. Na jeho památku byla v Kyjovském údolí poblíž soutoku Křinice a Bílého potoka umístěna pamětní deska, zničená po 2. sv. válce a obnovená v roce 2000 odborem KČT Krásná Lípa.

Prof. MUDr. Karel Chodounský

(*1843, +1931)

Narodil se 18. 5. 1843 ve Studénce na Mladoboleslavsku. Pravidelné turistické cesty do Alp ho sblížily se Slovinci a 24. června 1897, založil v Praze Český odbor Slovinského planinského družstva s cílem podporovat turistiku ve slovinských horách a česko-slovinskou vzájemnost. Český odbor SPD poskytoval informace o slovinských horách, členové odboru stavěli v Kamnických a Savinjských Alpách horské chodníky a cesty, pořádali sbírky a přednášky, vydávali první průvodce o slovinských horách. Spolek, který měl brzo sto českých členů a vydával časopis Alpský věstník, postavil v roce 1900 chatu Češka koča pod severní stěnou Grintovce, který je nejvyšším vrcholem Kamnických a Savinjských Alp. Češka koča byla první českou chatou v jižních Alpách. Karel Chodounský stál v čele Českého odboru SPD po celou dobu jeho existence. Odbor zanikl v roce 1914 po vypuknutí první světové války.

Zemřel 12. 5. 1931 a je pohřben v Praze na Malvazinkách. Za své zásluhy v lékařství získal řadu ocenění, mimo jiné Rytířský kříž řádu císaře Františka Josefa I.

Emanuel Vladimír Danihelovský

(*1884, +1967)

Narodil se 24. 12. 1884 v Praze. V Praze vystudoval reálku, poté se oženil a žil v Benešově u Prahy. V roce 1914 se přestěhoval do Ústí nad Orlicí. Zde inicioval 17. 4. 1918 založení odboru KČT. V odboru KČT pracoval jako pokladník a od roku 1929 do roku 1946 jako předseda. Byl hlavním organizátorem výstavby turistické chaty Hvězda a rozhledny na Andrlově chlumu. Byl autorem celé řady turistických průvodců, publikací a propagačních materiálů.

I po odchodu z Ústí nad Orlicí do Benešova u Prahy v roce 1946 se nadále věnoval organizované turistice a publikační činnosti v oblasti turistiky. Zemřel 26. 5. 1967 v Benešově u Prahy.

Horský spolek pro nejsevernější Čechy (dnes KČT, odbor Krásná Lípa)

Horský spolek pro nejsevernější Čechy byl založen 13. 9. 1885 v Krásné Lípě pod názvem GebirgsVerein für das nördlichste Böhmen. Prvním předsedou se stal MUDr. Johann Hille, po 40 letech byl jeho následovníkem Gustav Jäger a od roku 1934 Anton Richter. V této době měl Horský spolek 26 místních skupin s 5.454 členy. Kromě turistického značení (1037 km tras) místní skupiny budovaly chaty, rozhledny, turistické cesty, vyhlídky, studentské ubytovny, koupaliště, spolek vydával mapy a průvodce a byl iniciátorem tzv. Modré hřebenovky, dálkové trasy, která se odtud prodloužila podél hranic do Aše a do Hrubého Jeseníku. HIstorik Václav Junek uvádí o Horském spolku, že jeho nesporné zásluhy o rozvoj turistiky v nejsevernějších Čechách by měly být připomínány jako významné dědictví, které stále tvoří významnou část kulturní podstaty kraje.

Na činnost Horského spolku navázal v roce 1981 odbor KČT Krásná Lípa, který pořádá každoročně Novoroční výstup na Vlčí horu a mezinárodní pochod skalními hrádky Labských pískovců. Pečuje o rozhlednu na Vlčí hoře, obnovuje studánky, památníky a drobné sakrální památky. Odbor obnovil a udržuje nejstarší naučnou stezku – Köglerovu stezku.

KČT, odbor Jičín

Nejprve byla roku 1870 založena v Jičíně Akademická čtenářská jednota, která se starala také o turistiku. Po návštěvě Vojty Náprstka s přáteli (např. Jaroslavem Vrchlickým) 1. června 1879 vznikl spolek Přátel turistiky, začal vyznačovat turistické trasy v Prachovských skalách a vydávat mapy a průvodce. Přátelé turistiky byli vybídnuti členem výboru KČT Dr. Vilémem Kurzem k založení jičínského odboru KČT, který byl založen 14. února 1892 Františkem Lepařem. Prvních 50 let odbor zakládal a udržoval turistické cesty, zřizoval ubytovny (hotel Pod Šikmou věží a Turistická chata), vydával publikace, od roku 1905 pořádal dálkové pochody pro veřejnost atd. Po roztržce s ústředím působil klub jako Spolek turistů Jičín vedený Jakubem Všetečkou. Po 1. světové válce byl založen odbor KČST, oba spolky se sloučily 1. ledna 1927. Před 2. světovou válkou měl odbor na 600 členů. Od roku 1966 pořádá odbor dálkový Pochod Českým rájem – Putování za Rumcajsem. Po roce 1989 byl odboru vrácen hotel Pod Šikmou věží. Novodobý rozvoj odboru je spojený s předsedkyní Věrou Franců (pořádání výletů, správa hotelu, údržba Prachovských skal).

Odbor KČT Brno

(dnes Klub turistů a lyžařů Brno)

Odbor KČT Brno byl ustaven 27. 8. 1894. Ihned po založení se pustil do náročné budovatelské činnosti. Postavil útulnu na Macoše a českým turistům zpřístupnil oblast Moravského krasu. V novém Československu se brzy se stal po Praze největším odborem v KČST a koncem třicátých let v něm působilo více než 5 000 turistů. Rozvíjel všestrannou činnost nejen v oblasti pěší turistiky ale také v lyžování a vodáctví. V roce 1936 vybudoval rozsáhlou loděnici a rekreační areál. V roce 1948, po zrušení KČT, byl odbor převeden do Sokola Žabovřesky. Koncem šedesátých let usiloval o obnovení KČT a jeho odvážným činovníkům se podařilo v roce 1969 založit Klub turistů a lyžařů Brno. Počet členů vyrostl až na 1700. Tělovýchovná jednota turistů a lyžařů se svým odborem turistiky tvořila základ organizované turistiky v Brně. V roce 1990 byl obnoven název Klub turistů a lyžařů Brno a jeho odbor turistiky se stal opět odborem KČT. V nových podmínkách pokračuje pestrá a rozsáhlá činnost, jak v turistice, tak ve vodáctví a v nezávodním lyžování.

KČT, odbor Ústí nad Orlicí

Odbor KČT Ústí nad Orlicí byl založen 17. 4. 1918.

Patří mezi největší a nejaktivnější odbory, v době založení měl 150 členů, po II. světové válce až 550 členů, v současné době má 210 členů. Po celou dobu své existence odbor vyvíjí aktivní činnost v oblasti pořádání turistických akcí nejen na místní úrovni, ale i mnoha akcí uvedených v celostátním kalendáři.

Vybudoval turistickou chatu Hvězda na Andrlově chlumu a stará se o její provoz a zvelebování. Podílel se na výstavbě a provozu rozhledny na Andrlově chlumu. Zabezpečuje značení turistických cest a cyklotras. Vydal celou řadu propagačních materiálů a turistických publikací. K významným výročím pořádá pravidelně výstavy z historie turistiky.

JUDr. František Čížek

(*1850, +1889)

František Čížek patří k nejvýznamnějším osobnostem se zásluhou o založení KČT v roce 1888 po boku otců zakladatelů – V. Náprstka, V. Kurze, V. Pasovského a dalších.

Narodil se 15. října 1850 v Křelině u Jičína. Působil ve vlastní advokátní kanceláři v Praze. Svoji činnost směřoval k práci ve spolcích, zejména v tehdy nové (1862) organizaci – Sokol. Jak v pražské organizaci, tak v České obci sokolské. S Vilémem Kurzem organizovali sokolské výlety a byli pověřeni pomocí při zakládání české turistické organizace, což se stalo skutečností v r. 1888. Členem výboru založeného KČT byl do své smrti. Zkušenosti čerpal mj. z činnosti Národní jednoty Severočeské, jejímž byl místopředsedou.

František Čížek zemřel 24. prosince 1889 v Praze. Je pohřben na Olšanských hřbitovech vedle hrobů Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera.

JUDr. Jindřich Štemberka

(*1867, +1926)

Rodák z Pecky v Podkrkonoší (28. března 1867). Na rodném domě mu byla v roce 1929 odhalena pamětní deska, dnes ztracená. Pocházel z tkalcovské rodiny se sedmi sourozenci. (Mladší bratr Josef, farář, byl v roce 1942 zastřelen fašisty u Horákova statku v Lidicích). Po studiích v Jičíně a Praze působil krátce v Sušici a Dvoře Králové. Od roku 1896 bydlel v Rychnově n. K., byl neúnavným propagátorem Orlických hor. Působil rovněž publicisticky a literárně. V r. 1915 zakoupil hospodu v Dříši u Deštného, využívanou především členy KČT (dnešní chata Panorama).

Při ustavení Župy orlické KČST byl zvolen jejím předsedou. Věnoval se usilovně vyznačení Jiráskovy horské cesty po hřebeni Orlických hor (1921) a výstavbě Masarykova chaty na Šerlichu (1925). Byl předním činovníkem KČT, KČST v oblasti Orlických hor.

Zemřel 3. října 1926. Jeho památku můžeme uctít v poblíže chaty Panorama, kde je v základech Štemberkova pomníku uložena i urna s jeho popelem.

Karel Jan Zákoucký

(*1862, +1925)

Karel Jan Zákoucký se narodil 21. února 1862 v Heřmanově Městci. Vystudoval pardubické gymnázium a Učitelský ústav v Hradci Králové. Definitivu získal jako učitel, později ředitel Měšťanské školy v Heřmanově Městci. Působil v řadě spolků, cestoval (mj. Egypt, Skandinávie) a psal povídky, novely, cestopisy.  Byl přítelem J. S. Gutha Jarkovského, se kterým se podílel na propagování turistiky na Chrudimsku, Pardubicku a v oblasti Železných hor. Jeho pílí byl založen odbor KČT v Heřmanově Městci. Organizátorské úsilí – vycházky, zájezdy, přednášky s promítáním a se známými osobnostmi, publicistická činnost, zejména ve směru k mládeži, vedly k rozvoji turistiky v kraji.

Karel Jan Zákoucký zemřel 2. září 1925. Byl pohřben za velké účasti učitelstva, turistů a veřejnosti ve svém rodišti. V roce 1928 dal místní odbor KČST postavit v lese nad Konopáčem, poblíže Heřmanova Městce pomník svému zakladateli, dodnes udržovaný a navštěvovaný značenou trasou s názvem Cesta Zákouckého.

Jaroslav Bursík

(*1922, +2006)

Narozen v Praze 1. října 1922. Povoláním rytec. Od 40. let se intenzivně věnoval trampinku a turistice kolem Berounky a Sázavy. Od roku 1963 je členem turistického oddílu Sokol Malá Strana, později jeho předsedou.  Od roku 1973 aktivní organizátor pochodu Praha – Prčice, kde trasa z Bystřice u Benešova byla pojmenována jeho jménem. Stal se členem odboru KČT Praha – Prčice. Na mnoha akcích se podílel jako výtvarník, grafik, kreslíř. Nejznámější je jeho suvenýr „Prčický škrpál“, který každý účastník „Prčice“ obdrží v cíli. Známý je rovněž název Kvadrant – každoroční pochody kolem celé republiky, pochod Za svitu luny a další. Práce pro turistickou veřejnost se projevila i jeho podílem na značení turistických tras. V 80. letech pracoval v ústředních orgánech turistiky.

Jaroslav Bursík zemřel 10. prosince 2006. Je pohřben na Malvazinkách v Praze 5.

Josef Kučera

(*1915, +1982)

Dlouholetý a obětavý činovník písecké turistiky. Narodil se 17. srpna 1915 ve Veletinách u Uherského Hradiště. Po roce 1948 byl z dosavadního zaměstnání v Otrokovicích propuštěn, coby absolvent Baťovy školy práce. Přes Aš nastoupil v podniku Jitex Písek. Zde založil odbor turistiky, jehož byl předsedou do své smrti v roce 1982. Za jeho působnosti byla postavena stále sloužící chata u rybníka Skaličný.  Založil již 45 letou tradici Novoročního výstupu na Mehelník, který se koná dodnes, stejně jako pochod Podzimní písecké lesy. Rovněž jednu z tras pochodu Praha-Prčice, kolem řeky Otavy. V zimní turistice lyžařský přejezd krajem Karla Klostermana a další akce a aktivity.

Reportáž z uvedení do Síně slávy české turistiky

Rodina Kubáňova

Turistická chata KČT Ostrava-Přívoz na beskydském Martiňáku byla od 30. let, i za Protektorátu v letech 2. světové války, obhospodařována rodinou Kubáňových.

Chata Martiňák, o kterou se Kubáňovi starali

Pamětní deska na Martiňáku

Vlastenectví členů rodiny, blízkost slovenských hranic a vrcholící válka, přivedly její příslušníky do řad odbojářů. Spolupracovali s partyzány bojujícími proti fašistům. A to jak s partyzány vyslanými z Východu (Partyzánská brigáda Jana Žižky), tak s výsadkáři vyslanými ze Západu (Wolfram). Po tvrdé mstě německého okupačního aparátu zaplatili čtyři členové rodiny za odboj životem.

• Rudolf, *1905, +9. ledna 1945
  zastřelen v Kounicových kolejích v Brně
• Josef ml., *1913, zvaný Monty, +1. února 1945
  umučen v koncentráku Flossenburk
• Božena, *1911, +10. dubna 1945
  zahynul v plynové komoře v Mauthausenu
• Vladimír, *1902, +9. listopadu 1944
  zastřelen blízko domova na hájence v Bílé

Kubáňovi byli členy odboru KČT Ostrava – Přívoz (Vladimír PJR).

Jejich hrdinství připomíná pamětní deska, odhalená 1. června 1947 na chatě Martiňák (Horní Bečva).

KČT odbor Praha

(dnes oblast Praha)

Za založení odboru KČT v Praze nutno považovat datum vzniku KČT jako takového. Stalo se tak 11. června 1888. Prvním předsedou byl tudíž Vojtěch Náprstek.

Pražští členové a činovníci působili od vzniku KČT jednak v ústředí a současně organizovali turistiku pro pražské členy. Snaha o založení Pražského odboru se splnila až v roce 1901 za předsednictví Antonína Nýderleho. (Obnova v roce 1923). Až v roce 1940 byl valnou hromadou KČT schválen název „Pražský mateřský odbor“.

Během mnoholeté činnosti, vznikaly a zanikaly odbory, ale stále byla a je pražská turistika vedena oblastním výborem, potomkem Pražského mateřského odboru. Jeho široké aktivity jsou zachyceny v publikaci: „100 útržků z pražské turistiky“ (Krejčíková, Špetková). Pražské odbory jsou i v současnosti jednou z opor při požádání významných akcí, zejména v Praze a okolí i akcí mezinárodních.

Z konkrétních akcí: např. Pochod Praha-Prčice, Sparťanský maraton, Pochody k Petřínské rozhledně, Eurorando aj. Významná je činnost Infocentra KČT v Praze. Dnešní počet pražských odborů je kolem čtyřiceti. Každý z nich má své kořeny v původní, historické struktuře.

Proto je uvedena do Síně slávy české turistiky – KČT oblast Praha.

KČT, odbor Moravská Ostrava

(dnes KČT, odbor Baník Ostrava)

Po založení KČT v Praze r. 1888 se jeho činnost omezovala na Čechy. Později se začala rozšiřovat i na Moravu a do Slezska. V srpnu 1898 se v Moravské Ostravě konal IV. sjezd KČT. Po tomto sjezdu r. 1899 vznikl odbor KČT Moravská Ostrava. Prvním předsedou byl zvolen Ing. Matyáš Halík (1857–1931).

Po organizačních začátcích se odbor začal zajímat o výstavbu chat. V roce 1907 otevřel 1. chatu postavenou KČT v Beskydech – na Ondřejníku (J. Pokorný, A. Podroužek). Aktivita odboru, jenž se prudce rozvíjel (až 3 000 členů), vyústila ve výstavbu další chaty v roce 1924 na Beskydě, pojmenovanou po T.G.M. Nejslavnější kapitolou je úsilí a příprava výstavby chaty na Lysé hoře, kterou realizovala Župa Pobeskydská, zastupovaná významnými osobnostmi odboru (V. Houdek, L. Jerie, H.Kožnar, J. Rozsypal, R. Srkal a další). Chata KČST na Lysé hoře byla otevřena v roce 1935

Další zásluhy odboru  jsou v rozvoji lyžování v Beskydech (A. Podroužek), spolupráce se Slovenskem Ostravská stezka ve Vysokých Tatrách (Houdek), práci s mládeží, vydávání map a průvodců, značení a zejména ve vydávání časopisu Beskydy-Jeseníky v letech 1927 až 1941. (B. Pater).

Na obrovské výsledky odboru KČT Moravská Ostrava po roce 1948 navázaly nově vznikající odbory na území Ostravska, zejména Baník Ostrava.

KČT, odbor Bechyně

Odbor byl založen 13. ledna 1918 v době vrcholících společenských změn a vzniku republiky. Prvním předsedou byl profesor bechyňské Keramické školy Ed. Hauptmann. Odbor se zaměřil na budování a značení stezek v okolí, zejména zpřístupnění míst podél řeky Lužnice (Eschova stezka). Svůj podíl měl na rozvoji společenského života v objevovaném, posléze oblíbeném lázeňském městě.

Současně rozvíjí tradice nabídkou kvalitních akcí jako Bechyňská osma (42. ročník), Údolím Lužnice a Židovy strouhy, Bechyňské schody a další. Od roku 2009 se odbor podílí na pozoruhodné aktivitě – vybudování a provoz Muzea turistiky v Bechyni.

Seznamováním s historií turistiky a KČT se město stává jedním z důležitých míst na mapě aktivit KČT v ČR. Navíc zapojení do projektu „Stezka kolem Lužnice nás spojuje“ rozvíjí spolupráci se zahraničními turisty.

PhMr. Karel Puszkailer

(*1885, +1953)

legenda vsetínské turistiky a fotograf

Karel Puszkailer se narodil 21. března 1885 ve staré lékárnické rodině ve Vsetíně. Po studiích a lékárnické praxi ve Vídni se vrátil do rodného města, začal pracovat jako lékárník a zároveň se velmi aktivně věnoval veřejnému životu. 

Jeho přičiněním byl v roce 1924 založen odbor KČST ve Vsetíně, od roku 1925 byl dvacet pět let jeho předsedou a po celou dobu byl jeho hlavní vůdčí silou. Byl zakládajícím členem Valašské župy. Značil nové turistické trasy, vydával turistické mapy, pohlednice a turistické průvodce, fotografoval přírodu, napsal mnoho článků do různých časopisů. Propagoval krásy rodného Valašska na přednáškách i v rozhlase. Byl iniciátorem a organizátorem výstavby turistické chaty na Vsackém Cábu. Chata byla slavnostně otevřena v roce 1928 u příležitosti 40. výročí trvání KČST a 10. výročí samostatnosti ČSR. Odbor KČST pod jeho vedením měl rozhodující podíl na zpřístupnění a otevření této části Valašska turistické veřejnosti a na hospodářském rozvoji oblasti.

Zemřel v Praze 20. října 1953 ve věku 68 let a je pochován na vsetínském hřbitově.

Karel  Žůrek

(*1901, +1989)

Karel Žůrek se narodil 21. prosince 1901 v Hulíně. Po maturitě nastoupil na vojnu do armády Československé republiky, v níž sloužil u horských myslivců v Ružomberku. Po návratu z vojny získal zaměstnání v Brně. Do KČST vstoupil v roce 1924. Ve třicátých letech byl činovníkem v brněnské župě i v odboru Brno v různých funkcích. Nepřetržitě vodil vycházky, organizoval a vedl dvoudenní i týdenní a delší akce lyžařské a pěší turistiky. V odboru i župě organizoval lyžování a lyžařskou turistiku. Od roku 1934 až do okupace byl přispěvatelem, později odpovědným redaktorem župního časopisu Našim turistům.  

V prosinci 1939 byl gestapem zatčen jako člen odbojové organizace Obrana národa. Byl vězněn v káznicích Říše a v koncentračních táborech Mauthausen a Dachau. Do Brna se vrátil koncem května 1945 a ihned se zapojil do práce v KČT. V roce 1948 pomáhal zachovat pro turistiku majetek odboru Brno I a udržet členskou základnu při nuceném převodu do Sokola Žabovřesky. Zde byl předsedou odboru i funkcionářem TJ.

Byl iniciátorem a jednou z hlavních postav zrodu specializované TJ Klub turistů a lyžařů v roce 1969, v níž byl pak významným činovníkem. Téměř až do své smrti vedl vycházky, organizoval a vedl lyžařské i pěší zájezdy do hor. Jako činovník a aktivní vedoucí akcí tak pracoval více než 60 let. Zemřel v roce 1989.

Josef Brož

(*1884, +1943)

Narozen 24. února 1884, zemřel 26. ledna 1943

Dlouholetý předseda kanceláře a ředitel Klubu československých turistů. Pocházel z pražské rodiny vyšehradského hodináře. Od mládí měl vztah k hudbě a k přírodě, což ho nakonec dovedlo na vysoké škole k přestupu z techniky na filozofii. V době studií procestoval velkou část českých zemí. V roce 1919 se stal pracovníkem KČST a ve službách klubu zůstal až do konce svého života. Za jeho působení se klub s členskou základnou několika stovek členů rozrostl do organizace s více než 100 tis. členy. Věnoval se ve velké míře také turistické publicistice. Je autorem několika set článků a statí o turistice. V letech 1934 až 36 byl redaktorem klubového Časopisu turistů, jehož úroveň značně povznesl. Byl předním organizátorem turistického dění.

Josef Brož je pochován v Praze na Olšanech. Jeho hrob převzal KČT v roce 2014 na 10 let do adopčního nájmu a pomník nechal renovovat.

Ing. arch. Jaroslav Stejskal

(*1895, +1953)

Narozen 11. prosince 1895 v Buku u Prosenic, zemřel 6. prosince 1953 v Praze

Studoval v Lipníku nad Bečvou, vysokou školu, architekturu a pozemní stavitelství v Praze. Za 1. sv. války musel narukovat, pěšky doputoval až na Sibiř. Studium dokončil až po válce. V Praze se od roku 1928 zapojil do činnosti v KČST, zejména jeho stavebních aktivit. V letech 1934 až 36 byl členem ústředního výboru KČST v jeho technické komisi. Jako architekt projektoval chatu na Suchém vrchu v Orlických horách a úpravy turistických objektů v Prachovských skalách a dalších místech (Červenohorské sedlo). Dohlížel na stavební aktivity KČST. 

V roce 1937 byl oceněn tehdejším vysokým vyznamenáním KČST plaketou „Za zásluhy“.

Zapomenutou epizodou je spoluautorství „bájné postavy Prachovských skal – Pelíška“, se snahou o propagaci turistického kraje, který se mu stal druhým domovem. J. Stejskal je pochován v hrobě rodiny jeho manželky na hřbitově v Doudlebech nad Orlicí.

Ing. Vojtěch Houdek

(*1890, +1974)

Narozen 3. 2. 1890 ve Vídni, rodina pocházela z Náměšti na Hané. Ve Vídni vychodil školu, vystudoval. Věnoval se již v této době turistice. Po vzniku Československa v r. 1918 za profesí přešel na Slovensko, později na Ostravsko, kde se zapojil aktivně do turistických aktivit, pro které byl svými schopnostmi a možnostmi velkým přínosem. Jako člen odboru KČST Moravská Ostrava a později i předseda Župy pobeskydské má zásluhy o provoz chaty na Ondřejníku, vybudování a provozování Masarykovy chaty na Beskydě. Ve 30. letech byl předním členem komise pro výstavbu chaty na Lysé hoře, kterou župa úspěšně dokončila v roce 1935. Vztah ke Slovensku vyústil ve vybudování Ostravské stezky ve Vysokých Tatrách. Pro tuto aktivitu získal jak místní slovenské turisty, tak spolupracovníky zejména z Ostravska. Stezka je dnes samozřejmou spojnicí Malé a Velké studené doliny. Byl autorem turistických článků a fotografem.

V letech 2. sv. války byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech, Vrátil se až v létě 1945. Turistiku provozoval nadále do vysokého věku. Zemřel 8. 10. 1974, je pochován v rodinném hrobě v Náměšti na Hané.

Klub českých turistů, odbor Kdyně, oblast Plzeňská (č. 104403)

Odbor KČT Kdyně byl založen ještě za „starého“ Rakouska, 7. 2. 1901. Prvním předsedou byl zvolen soudce Eduard Píč. Značení patřilo k prvním činům odboru. Označené cesty na hrad Herštýn, vrch Koráb, Českou Kubici podněcovaly zájem o turistiku v okolí, stejně tak koupaliště a noclehárny. Na vrcholu Korábu byl zakoupen pozemek a v srpnu 1938 otevřena rozhledna s malou chatou. Místo v Čechách o to významnější, že bylo blízko hranice území uloupeného Mnichovskou zradou.

Péči o uchování tradic a historii vyjadřuje mj. mohyla Emila Tšídy na vrchu Ráji z roku 1927. Jednalo se o kronikáře kraje a jednatele odboru KČT v Kdyni. 

Zřícenina hradu Rýzmberk se stala středobodem působení odboru. V roce 1947 se dokonce dostal do vlastnictví KČT. Vystřídala ho armáda, ale v roce 1974 byla navrácena zpět turistům. Radost za hodně starostí. Prací vedoucí k udržování zřícenin hradu a budování turistického zázemí se může odbor KČT chlubit i dnes, kdy spolupracuje s Památkovou péčí v Domažlicích a plzeňským muzeem.

Aktivní je odbor KČT i po roce 2000. V organizování akcí pro své členy, turisty z celé republiky i neorganizovanou veřejnost. Pochodů, zimního táboření, akcí pro děti a mnoha dalších. Důstojně oslavil 110 let od založení v roce 2011 a 115 let v roce 2016. 

Klub českých turistů, odbor Vyškov oblast Jihomoravská (č. 111071)

Založení Klubu českých turistů ve Vyškově dne 25. 4. 1925 se stalo významným krokem pro rozvoj intenzivní organizované pěší turistiky, pro značení nových turistických cest, vybudování koupaliště na Pístovickém rybníku a provozování turistických ubytoven.   

Přes některé problémy a organizační změny v následujících historických obdobích (např. události za druhé světové války a vzniklá ztráta části vycházkového prostoru, začlenění odboru do TJ Sokol a později do ČSTV v poválečných letech) nebyla činnost odboru nikdy přerušena. Turisticky velmi bohatá byla léta sedmdesátá a osmdesátá, kdy kromě jiného začíná odbor organizovat Pochod osvobození Vyškova. 

V roce 1990, kdy se odbor KČT ve Vyškově stal samostatným subjektem, pokračovala hlavně  pěší turistika. V roce 2000 se odbor ocitá v existenční krizi, která byla získáním nového předsedy a volbou výboru v roce 2003 překonána. Postupně se zvětšovala členská základna a začala se rozvíjet současná mnohostranná turistická činnost vyškovského odboru. 

Prof. dr. Jaroslav Zdeněk

(*1837 +1923)

Prof. dr. Jaroslav Zdeněk se narodil 3. dubna 1837 v Praze. Studia ukončil na pražské polytechnice, učil na gymnáziu v Prachaticích a následně 35 let na c. k. Ústavu ke vzdělávání učitelů v Praze.  Členem Klubu českých turistů se stal při jeho založení v roce 1888. Od 2. ledna 1889 byl po Voj. Náprstkovi zvolen předsedou KČT. Z funkce odstoupil 12. února 1890, předsednictví předal Vratislavu Pasovskému.  

Za jeho působení byly schváleny stanovy, založen Časopis Turistů, začalo značení turistických cest, zřízena komise právnická, výletní a hospodářsko-finanční.

Z funkce odstoupil pro značnou pracovní vytíženost.

Členem KČT zůstal do konce života. Zemřel 5. července 1923.

PhDr. František Lepař

(*1831, +1899)

(1. srpna 1831, Lipňany – 1. prosince 1899, Jičín)

Frantiček Lepař byl český klasický filolog, překladatel a autor řecko-českých slovníků.

V letech 1843–1851 studoval na gymnáziu v Kroměříži a v Olomouci, od roku 1851 studoval klasickou filologii v Olomouci a po zrušení olomoucké filosofické fakulty v letech 1852–1855 na Univerzitě Karlově v Praze. Krátce působil jako suplent na gymnáziu v České Lípě a od roku 1856 až do svého emeritování roku 1891 na gymnáziu v Jičíně. V letech 1871–1891 byl jeho ředitelem a gymnázium se po něm dnes také jmenuje. 1886 mu bylo uděleno čestné občanství města Jičína.

František Lepař se zasloužil o propagaci a organizaci turistiky na Jičínsku. Na ustavující valné hromadě dne 3. dubna 1892 založil odbor Klubu českých turistů Jičín. Měl 29 členů a František Lepař byl zvolen jeho prvním předsedou. V roce 1896 se ujal práce na vydání průvodce, který pod názvem Okolí Jičínska vyšel nákladem KČT Praha. U hraběte Ervína Schlika vymohl vstup do Prachovských skal, zasloužil se o úpravu cest a vyznačení turistických tras. Vydáním knižních průvodců přiblížil Český ráj turistům. Turistické zásluhy byly oceněny umístěním pomníku při úpatí Prachovských skal.

Jan Evangelista Ježíšek​

(*1844, +1897)

Páter J. E. Ježíšek se narodil v Žermanicích (dnes zatopeny stejnojmennou přehradou) 18. prosince 1844. Do Domaslavic jako farář nastoupil v roce 1887, když před tím působil v Bílsku (dnes Polsko) a jako administrátor poutního kostela ve Frýdku. Do dějin zdejšího kraje se zapsal nejen jako duchovní správce, ale také jako velký vlastenec, hospodář a zakladatel turistiky na Těšínsku. Církevní pouti (zejména na blízkou Prašivou) se pod jeho vedením přibližovaly více turistickým pochodům. Byl jedním z hloučku frýdeckých národovců, kteří podnikli v srpnu 1880 zaznamenaný výstup na Lysou horu. Provázel lidi a hosty po celých Beskydech. Byl zván „Turistou v kněžské sutaně“ a později hodnocen jako „Otec české turistiky na Těšínsku“. Požár kostela a jeho obnova se negativně projevily na jeho zdraví. Zemřel v 53 letech, 21. září 1897. Jeho hrob a pomník je dodnes opečováván na hřbitově v Domaslavicích. Trvalou vzpomínkou je rovněž jedna z básní Slezských písní, kterou mu věnoval jeho přítel Petr Bezruč a informační panely nové naučné stezky mezi Prašivou a Domaslavicemi.

Oldřich Kocian

(*1888, +1942)

nestor humpolecké turistiky a sokolského hnutí

*13. 12. 1888 Humpolec – †16. 3. 1942 Osvětim

Oldřich Kocian se narodil ve staré soukenické rodině v Humpolci. Po studiích na obchodní akademii v Chrudimi a Vysoké škole obchodní v Praze se vrátil do rodného města, získával zkušenosti v otcově, později ve vlastní zasilatelské firmě a zároveň se velmi aktivně věnoval veřejnému životu – od studentských dob byl zapojený v sokolském hnutí, kde přes jednotlivé posty prošel až do funkce starosty Sokola Humpolec, v roce 1941 přijal funkci starosty Havlíčkovy sokolské župy.

Oldřich Kocian byl členem významných městských institucí, autorem mnoha článků v novinách, časopisech a v sokolských věstnících, sbíral paměti starých soukeníků a publikoval je spolu s odbornými články v brožurách, spolupracoval i s českým rozhlasem.

Jako dlouholetý aktivní člen a od roku 1936 předseda Klubu českých turistů Humpolec propagoval krásy rodného Zálesí, sestavoval a vydával turistické příručky i mapy kraje, velmi populární byla brožura Turistický průvodce po Humpolci a okolí (1936).

Dne 8. října 1941 byl zatčen gestapem na hradě Orlík, kde řídil vykopávky, zemřel v Osvětimi.

Za hrdinství v boji byl Oldřichu Kocianovi udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam, v roce 1995 byly jeho zásluhy oceněny Pamětní medailí dr. A. Hrdličky in memoriam.

Josef Holub

(*1880, +1948)

Josef Holub se narodil 23. března 1880 v Cekově u Rokycan. Po ukončení základní školy vystudoval Učitelský ústav v Plzni a nastoupil na školu do Osova. Později přišel na starou školu do Zdic a zde také již zůstal. V 1. světové válce bojoval na italské frontě a byl několikrát raněn. Byl činným členem a funkcionářem řady spolků ve Zdicích. 4. března 1923 byl zvolen prvním předsedou nově vzniklého odboru KČST ve Zdicích.  Předsedou byl do podzimu 1941. Pod jeho vedením se zdický odbor stal jedním z nejvýznamnějších v Podbrdské župě. Významně působil i ve zdickém školství. Byl hlavním iniciátorem výstavby nové školní budovy. Po jejím otevření působil řadu let jako řídící učitel. Byl společensky aktivní až do své smrti 22. února 1948. Je pochován v urnovém háji zdického hřbitova. 

KČT odbor Louny (č. 106401)

(založen 1894)

Odbor Klubu českých turistů v Lounech byl založen 9. června 1894, jako jeden z prvních v Čechách. Jeho prvním předsedou byl Karel Dvořák, úředník státních drah, později ministerský rada v Praze.

Odbor KČT, později KČST čile organizoval činnosti pro široký okruh členstva i veřejnosti. Postupně ustavil kroužky pokrývající bohatou aktivitu odboru – označovací (značení tur. tras), lyžařský, fotografický, studentskou noclehárnu. Například trasa na Oblík byla vyznačena již v roce založení 1894.

Vrcholem aktivit před 1. světovou válkou bylo postavení Ejemovy chaty na Červeném vrchu dokončené 19. října 1910 a její slavnostní otevření 4. června 1911.

KČT Louny pomáhal zakládat další odbory KČT v okolí – Chomutově, Mostě, Duchcově, Teplicích a další, pořádal besedy s významnými cestovateli a činovníky klubu. Rovněž ve spolupráci s dalšími odbory vydával vlastní časopis Turistický obzor.

Ke sto letům odboru byly vydány almanachy: Sto let turistiky v Lounech a Ejemova chata s Frotzlovou rozhlednou na Stříbrníku.

V současnosti při odboru pracuje mládežnický odbor TOM, dnešní stav členů odboru je 127. Bohatá záslužná historie a současná činnost opravňují k uvedení odboru do Síně slávy české turistiky.

KČT odbor Hradec Králové (č. 108101)

(založen 1911)

Odbor Klubu českých turistů v Hradci Králové byl oficiálně založen 9. května 1911 za účasti tehdejšího mpř. KČT Jiřího G. Jarkovského. Stalo se tak po několika pokusech a turistických historických akcích na konci 19. stol. Prvním předsedou byl zvolen Jindřich Tomášek. Významnou osobností a druhým předsedou byl Karel Slavomil Kašpar. Nosnou myšlenkou odboru bylo zpřístupnění Orlických hor turistům a jejich přiblížení programu KČT, později KČST. Završením byla výstavba a 27. září 1925 otevření Masarykovy chaty na Šerlichu.

Bohatá činnost ve městě i širokém okolí je dokumentována zakoupením hostince a přebudováním na turistickou chatu Čihák, poblíže Zemské brány, výstavba loděnice pro vodácký oddíl v Hradci a Kašparovy chaty v Českých Petrovicích. Odbor zajišťoval široký rozsah činností, značení, ustavování zájmových kroužků aj.

Významnou osobností odboru byl zejména J. V. Bohuslav Pilnáček se zásluhou o přestavbu chaty Panoráma v Deštném. Rovněž JUDr. František Ulrich. Není náhodou, že oba byli ve své době starosty města Hradec Králové. 

Posledním předsedou byl RNDr. Václav Hovorka. Dnešní odbor čítá kolem 100 členů a patří k aktivním ve své oblasti. Historie i současnost odboru Hradec Králové opravňují k jeho uvedení do Síně slávy české turistiky.

JUDr. Juraj Slávik

(*1890, +1969)

Jediný předseda Klubu československých turistů slovenské národnosti (v letech 1935-1936).

Narodil se v evangelické rodině, 28. ledna 1890 v Dobrej Nive u Zvolenu. K jeho jménu přísluší pseudonym Neresnický. Studoval v B. Bystrici, Těšíně, Bratislavě, Budapešti, Berlíně, Paříži.

Slovenský politik, člen Revolučního čs. nár. shromáždění 1918-1920, posléze župan Pohronské a Košické župy 1923-1928, viceguvernér Podkarpatské Rusi. Ministr československých vlád na přelomu 20. a 30. let. (mj. i v nepopulární funkci ministra vnitra). Vyslanec v Polsku 1936-1939 se zásluhami o organizování čs. vojáků, uprchlých z Protektorátu. Člen exilových vlád v Paříži a Londýně 1939-1945.

Členství v KČST jako vyjádření vztahů Čechů a Slováků v ČSR. 1924 předseda Středoslovenské župy KČST. 1929-1935, 1. místopředseda ústředí KČST v Praze. V letech 1935 a 1936 předseda KČST. Mimo to místopředseda Československé obce sokolské a předseda Aeroklubu.

Významné momenty v turistickém životě: Položení základního kamene chaty na Ďumbieru v r. 1924. 1931 účast na setkání k povznesení turistiky, Beskydy, V. Polom. 1935 otevření chat KČST v Beskydech na Lysé hoře a chaty v Jeseníkách na Červenohorském sedle.

Po 2. sv. válce do roku 1948 vyslanec v USA, kde zůstal v exilu. Zemřel ve Washingtonu 30. května 1969.

Jeho urna byla z USA převezena a 28. ledna 1990 uložena do rodinné hrobky na evangelickém hřbitově v Banské Bystrici.

Ing. Antonín Hnídek

(+1947)

Ve svém oboru byl znám jako silniční odborník. V Písku působil jako přednosta technického odboru obecního úřadu. Za jeho působení byla zdokonalena silniční síť na Písecku. Pak přešel do Prahy, kde pracoval na okresním, pak na zemském úřadě ve stavebním oddělení.

Jako horlivý turista roku 1910 vstoupil do řad píseckého odboru KČT. Od roku 1913 byl členem jeho výboru a záhy se stal jeho místopředsedou. Byl autorem projektu stavby Sedláčkovy cesty, která spojovala Písek se Zvíkovem kaňonem řeky Otavy. V letech 1924-28 také její stavbu vedl. Rovněž tak její údržbu a modernizaci (nové mosty přes řeku Skalici a Lomnici). Velmi pomáhal turistickým skupinám procházejícím Pískem buď v terénu, nebo v cizinecké kanceláři. Vypracoval také jeden z mnoha projektů turistické chaty na Živci, který však nebyl realizován.

Písek si oblíbil natolik, že se sem vrátil zpět z Prahy na důchod. Stále pracoval v turistickém odboru. Snažil se o vybudování turistické chaty v oblasti „Říček“ u řeky Otavy na Sedláčkově stezce, nebo na Podolsku. Po abdikaci předsedy prof. Rybičky počátkem roku 1947 se stal nakrátko předsedou odboru a předsedou turistické župy Písecké. Zemřel náhle dne 20. října 1947 a po rozloučení v Písku byl pohřben v rodných Hostomicích pod Brdy.

Ing. Jan Koday

(*1920, +2014)

Ing. Jan Koday, čestný předseda KČT Čeřínek Jihlava, celoživotní propagátor turistiky, přírody a kultury Vysočiny byl osobností, která měla zásadní podíl na regionální organizované turistice a ovlivnila několik generací následovníků, jimž byl vzorem.

Ing. Koday se narodil 28. června 1920 v Moravských Křižánkách a jedinečná příroda Žďárska jakoby předurčila priority jeho života.

První turistické túry začal podnikat v roce 1937 – jeho pečlivé zápisky v denících jsou dokladem o vývoji turistiky ve třicátých letech minulého století.

Po válce dostudoval Vysokou školu obchodní v Praze, žil a pracoval v Jihlavě, všechen volný čas věnoval turistice a orientačnímu běhu. Touto činností a mnohaletým předsednictvím v odboru, i pořádáním zajímavých a dokonale připravených akcí, se stal Ing. Jan Koday výraznou a uznávanou postavou: dokázal motivovat členy k osobnímu rozvoji a všestrannému poznávání navštívených lokalit.

V roce 1993 předal svoji funkci nástupci a měl více času na publikační činnost a historická bádání.

Za dlouholetou a úspěšnou cvičitelskou činnost získal v roce 2000 Čestný odznak Vojty Náprstka a v červnu 2003 byla Ing. Kodayovi udělena Cena města Jihlavy za celoživotní propagaci přírodních a historických krás Jihlavska.

Ing. Theo Hepner

(*1883)

Ing. Theo Hepner se narodil 19. řina 1883 v Kostelní Lhotě u Poděbrad. Od 1. května 1923 do 31. prosince 1935 působil v Třinci jako ředitel koksovny Báňské a hutní společnosti. Z Třince odešel na nové služební působiště, generální ředitelství Báňské a hutní společnosti v Praze, kde působil do 30. září 1942.

V Třinci věnoval své síly třinecké obci, kde byl dlouhá léta členem rady. Jeho láskou byla turistika, jako zakladatel a předseda KČST v Třinci přivedl odbor k rozkvětu a prohloubil jeho činnost ve všech směrech. Viditelným znamením této činnosti jsou dvě chaty třineckých turistů a také skautský domov u řeky Olše v Třinci. Rovněž aktivně pracoval v tehdejší Těšínské župě KČST. Nikdy neustrnul na úzkém kruhu odbornictví, ale dovedl obsáhnout i jiná pole společenské činnosti.

Theo Hepner byl prvním předsedou Klubu československých turistů (KČST) v Třinci založeném 30. března 1924. Nechal postavit turistickou chatu Ostrý na vrchu Ostrém (v letech 1933-35), velmi podporoval třinecké skauty (KČST Třinec vlastnil skautský dům), pro klub zakoupil v roce 1935 tzv. Schröderův penzion na Javorovém. Navíc si na vrchu Ostrý postavil v roce 1934 soukromou chatu. Tuto, po svém odchodu z Třinecka, v roce 1949 prodal tzv. trhovou smlouvou turistickému oddílu v Třinci, v současné době KČT Třinec.

KČT – odbor Klatovy

(založen 1893)

Odbor byl založen na ustavující valné hromadě 14. července 1893. Vedením odboru byl pověřen Alois Čtvrtečka. Odbor byl velmi aktivní, pořádal letní i zimní výlety na Šumavu. Pořádal řadu přednášek, na které zval známé cestovatele té doby. Vystavěl rozhlednu na klatovské Hůrce a Doubravě, otevřel noclehárny v Klatovech. Vydal prvního průvodce po Klatovech, prováděl značení

turistických cest. Vystavěl Mattušovu chatu na Pancíři, zakoupil chatu na Můstku a převzal chatu na Prenetu.

V roce 1976 vznikl nový odbor turistiky při TJ VD Start Luby. Postupně převzal za zaniklý klatovský odbor turistické aktivity. Prvním předsedou byl Vladimír Švec, nejdéle působícím ing. Mirko Laník (1979–2009). Pořádal akce pro své členy i pro celou širokou turistickou veřejnost – DEP Pošumavím, Zimní jízda Šumavou, ale i celorepublikové Zimní sraz turistů V Kašperských Horách (1982),  XVI. Za posledním puchýřem (1987) a VII. Letní sraz turistů ČSR (1989).

V současnosti jsou to akce Klatovský karafiát, Zimní Šumavou – memoriál Mirko Laníka. Pořádá též letní pobyty v našich i zahraničních horách. Aktivně se věnuje značení turistických cest.

V roce 2011 odbor vystoupil z tělovýchovné jednoty, stal se samostatným s názvem KČT – odbor Klatovy.

KČT, Camping club Rožnov pod Radhoštěm

(založen 1893)

S organizováním turistické činnosti bylo v Rožnově započato již roku 1889, kdy byl založen odbor Pohorské jednoty Radhošť, který za pět let zanikl. V roce 1893 byl založen odbor KČT, jehož stanovy byly schváleny až 10. srpna 1894. Od tohoto oficiálního dokladu se tedy odvíjí historie KČT v Rožnově. Ze začátku byla činnost zaměřena na pěší turistiku a v pozdějších letech i na lyžování. Od roku 1945 se činnost rozšiřuje na další přesunové prostředky dle požadavků a zájmu členů. V dnešní době je nosným programem camping a caravaning s následnou pěší, lyžařskou, cyklo a vodáckou turistikou. Za klenoty možno označit 36 ročníků Zimních výstupů na Radhošť s 23479 účastníky, 9 cyklů Turistického odznaku Rožnovsko s 11970 účastníky, organizačně a metodicky řízenou Dahlie Rallye – 17 ročníků se zúčastnilo 2057 posádek, 4924 účastníků. Od 2. května 2012 je odbor registrován pod názvem KČT, Camping club Rožnov pod Radhoštěm.

KČT odbor Blansko (111046)

(založen 1903)

Odbor KČT v Blansku byl založen v roce 1903. Od počátku činnosti se odbor věnoval zejména turistice v Moravském krasu, jeho propagaci, značení a udržování cest. Dočasně také spravoval útulnu na Macoše.

Po stagnaci v době 1. světové války se od roku 1920, už jako odbor KČST, plně účastnil rozvoje československé organizované turistiky. Vybudoval turistické noclehárny, hledal a vytyčoval nové cesty a s úspěchem se staral o to, aby oblast Moravského krasu byla přírodním parkem, přístupným turistům. V roce 1937 měl odbor 190 členů.

Po 2. světové válce navázal odbor na minulou činnost a navíc v něm byla založena jeskynní a lyžařská sekce. V roce 1948, po zrušení KČT, byl převeden do Sokola Blansko a později se stal závodním odborem turistiky TJ Sokol Metra Blansko. Po období organizačních zmatků odbor opět rozvinul všestrannou činnost dospělých i mládeže. Zapojil se i do výkonnostní turistiky, včetně pořádání dálkových pochodů s účastí převyšující i tisíc turistů.

V roce 1990 se odbor turistiky opět stal odborem KČT. V následujících letech byla jeho činnost významná nejen v oblasti vycházkové turistiky, ale také zájezdy, rozsáhlou cykloturistikou, pořádáním dálkových a turistických pochodů a bohatou činností TOM, včetně letních táborů a velmi úspěšné účasti na turistických závodech.

JUDr. Josef Václav BOHUSLAV

(*1863, +1952)

Oblast KČT Středočeská

Narodil se 12. prosince 1863 v obci Všejany, osadě Radenice  poblíže Nymburka. Doktorát práv získal v roce 1888 na české univerzitě v Praze.

V letech 1923 až 1928 působil jako senátní president Nejvyššího správního soudu. Napsal přes třicet právnických spisů. Psal i básně a povídky, které publikoval pod pseudonymem Bohuš Radenský.

Členem ústředí KČT byl od roku 1895 do 1927.  Po několik let byl místopředsedou, v r. 1926 krátce předsedou KČST. Vydával průvodce po ČSR i po cizině, zejména po „Švýcarech“. Publikoval poznatky z cest po vlasti i cizině v různých listech, zejména v Časopise turistů. Napsal mj. i Turistický zákoníček – právní aspekty turistiky v praxi a Rukověť života spolkového. Při 80. narozeninách v roce 1943 byl jmenován čestným občanem Řevnic.

Zemřel 24. března 1952 a je i s manželkou pochován na řevnickém hřbitově na Šiberném.

Adolf NOVOTNÝ

(*1887)

Člen odboru KČT Olomouc, Olomoucká oblast

Narodil se v Loučce u Nového Jičína 3. května 1887. Vyrůstal u svých příbuzných v Měrotíně u Litovle. Po základní škole absolvoval gymnázium v Zábřehu na Moravě. V pozdějších létech učitelský ústav v Praze a právnickou fakultu univerzity Masarykovy v Brně.

Jako učitel pracoval na několika místech na Moravě. Po roce 1918 jako odborný učitel v Olomouci-Starých Hodolanech.

Zapojil se do činností národních, kulturních, osvětových, sociálních korporací. Zejména se zasloužil o českou turistiku v Jeseníkách. Stal se předsedou olomouckého odboru KČST, ve 30. létech předsedou Jesenické župy KČST, která sdružovala ve 13 odborech KČST na 3000 členů.

V létech jeho předsednictví zejména nutno vyzvednout: Získání cestářského domku na Červenohorském sedle jako prvního záchytného bodu českých turistů v Jeseníkách v r. 1926. Dále podíl na zřízení chaty ve Starém Městě pod Sněžníkem v r. 1929 a získání pronájmu Alfrédovy chaty pod hlavním hřebenem Jeseníků v r. 1933. Vrcholem byly zásluhy na vybudování chaty KČST na Červenohorském sedle v roce 1935.

Rovněž publikování článků v Časopisu Turistů a časopisu Beskydy-Jeseníky nutno ocenit jako úsilí a výzvu k rozvoji české turistiky v tehdy poněmčených Jesenících.

V roce 1937 při 50. narozeninách byl oceněn medailí Za zásluhy, ústředím KČST.

Zůstává na sekci vlastivědné Olomoucké oblasti KČT, aby zmapovala poslední období života a práce Ad. Novotného. Datum úmrtí nebylo zjištěno.

Prof. Bohumil PATER

(*1898, +1982)

Člen odbory KČT Opava, Oblast Moravskoslezská

Narozen 10. dubna 1898 v obci Lukavec, v usedlosti – mlýně v početné, vážené rodině. Obec je dnes součástí města Fulneku.

Po studiích v Opavě narukoval na italské fronty 1. světové války. Tam vstoupil do československých legií. Až v roce 1920 se vrací do Opavy a stává se profesorem obchodní akademie v Opavě. Je jedním ze zakladatelů opavského odboru KČST od roku 1924 jeho předsedou. Jeho největší zásluhou je vydávání časopisu Slezský (Jesenický) turistický obzor, později přejmenovaný na Beskydy-Jeseníky a od konce 30. let – Krásná zem. Všechny aktivity tehdejší Jesenické župy KČST ( chaty na Červenohorském sedle, Starém Městě p. Sn., Alfrédka aj.) probíhaly za jeho předsednictví v župě. Rovněž se věnoval značení tras v oblasti Jeseníků a organizování lyžařských aktivit v rámci republiky.

Po přechodu do blízké Ostravy se podílel na činnosti Pobeskydské župy KČST a vedení nejvýznamnějšího odboru KČST Mor. Ostrava. Stal se členem komise pro výstavbu chaty KČST na Lysé hoře s úspěšným vybudováním chaty v r. 1935. V letech 2. sv. války byl třikrát uvězněn za pomoc odboji.

Dožil se vysokého věku. Ještě v roce 1978 se podílel na vydání sborníku 90 let turistiky v SM kraji.

Zemřel 6. dubna 1982 v Ostravě-Porubě.

František MOSER

(*1933, +2013)

Člen odboru KČT Divadlo Plzeň, Plzeňská oblast

František Moser se 26. října 1933 v Horažďovicích. Absolvoval Hudební školu v Písku obor zpěv a dále studoval v Praze u profesorů Červenky a Otavy z Národního divadla. Do plzeňského divadla nastoupil v roce 1957 a pracoval zde i v důchodovém věku.
Do tělovýchovy a turistiky se zapojil již jako patnáctiletý v roce 1948, kdy organizoval různé sportovní akce. Jeho sportovní aktivita postupně přešla na pěší a vysokohorskou turistiku. Naplánoval a vedl mnoho významných akcí nejen krajských, ale i celostátních, např.: LST v roce 1977 a 1989, Český kvadrant,  přechody Šumavy „S batohem šumavskými hvozdy“ a další. Vrcholem jeho organizátorské činnosti byla 9. olympiáda IVV v Plzni v roce 2005. Věnoval se publicistické činnosti např. Pěší turistika, sborníky k výročí organizované turistiky, spolupráce na encyklopediích, články do Plzeňského deníku, propagace turistických akcí v rozhlasovém vysílání. Byl předsedou redakční rady časopisu TURISTA.
Byl cvičitelem turistiky, vedoucím značkařem. Z funkcionářské činnosti jen výběr z mnoha funkcí, které vykonával: 1. místopředseda ÚV KČT, spoluzakladatel a předseda RSS ČT, předseda ST při KV ČSTV v Plzni, později OV KČT PK, předseda PR ÚV KČT. Byl jmenován Čestným členem KČT a Čestným předsedou OV KČT PK. Jeho zásluhou se KČT zviditelnil i na mezinárodním poli. Jako vicepresident šestičlenného předsednictva IVV přivedl zahraniční turisty do ČR a naše turisty na pochody IVV do ciziny. Je nositelem titulu Mistr turistiky, Čestného odznaku Vojty Náprstka a plakety Vr.Pasovského .
Zemřel 17. ledna 2013 v Plzni.

Pohorská jednota Radhošť

(založena 1884)

Chata Pohorské jednoty Radhošť (PJR) na frenštátském Velkém Javorníku
Postavena PJR v letech 1934-35. Dodnes PJR patří a je jí provozována
V pozdaí rozhledna Lesů ČR uvedená do provozu v roce 2013

Člen odboru KČT Opava,
oblast Moravskoslezská

Pohorská jednota Radhošť (PJR) vznikla jako první ryze český turistický spolek v tehdejších zemích Rakousko-Uherska v roce 1884. Stala se nositelem rozvoje turistiky, společenského i technického pokroku a vzdělanosti, pozitivně ovlivnila rozvoj oblasti Frenštátska, Beskyd. Její odbory byly ustavovány na mnoha místech v Čechách i na Moravě.

Její počátky jsou spojeny se jmény PhMr. Štěpána Ježíška, Valentina Kostelníka, JUDr. Eduarda Parmy, jejího dlouholetého předsedy (1886-1921), který byl uveden do Síně slávy české turistiky v roce 2011.

Své počáteční úsilí PJR zaměřuje na frenštátskou oblast Horečky. Zakoupením pozemků na Pustevnách v roce 1886, byl dán počátek dlouhodobého budování turistických objektů PJR v oblasti Radhošťských Beskyd.  Na Pustevnách: Útulna Pustevňa 1891, rozhledna Cyrilka a chata Šumná v roce 1894, útulny Maměnka a Libušín a mnohé další objekty a zařízení např. na Radhošti, sloužící turistice většinou dodnes. Jejich podobu spoluvytvářeli mj. architekt Dušan Jurkovič a malíř Mikoláš Aleš. Objekty jsou kulturním dědictvím naší společnosti.

V roce 1934 – 35 vybudovala PJR chatu na frenštátském Velkém Javorníku, která je PJR provozována i dnes ke spokojenosti turistické veřejnosti.

Po násilném ukončení činnosti v r. 1950 bohaté tradice nezanikly. Byly zachovány v archivech, v paměti turistů a nově v roce  2007 i v Muzeu ve Frenštátě p.R. v expozici PJR. Jednota obnovila svojí činnost 7. listopadu 1990, především zásluhou pana Břetislava Šrubaře a navazuje na pokrokové tradice a rozvíjí turistickou činnost.

Odbor KČT TJ Spartak Přerov (č. 111 303)

(založen 1912)

Odbor klubu českých turistů TJ Spartak Přerov navazuje na tradici přerovské turistiky, Pohorské jednoty Radhošť a Klubu českých turistů, který byl v Přerově založen 10. prosince 1912.

Tento Klub českých turistů prováděl bohatou činnost, která byla přerušena v době válečných událostí 2. světové války pouze na tři měsíce.

V osvobozené vlasti okamžitě začal rozvíjet bohatou turistickou a společenskou aktivitu až do roku 1948, kdy byl násilně začleněn do Československé obce sokolské. Zde však dále úspěšně rozvíjel svoji činnost až do července 1951, kdy turisté přešli do závodní sokolské jednoty Přerovských strojíren.

Od roku 1961 se stal nositelem názvu Odbor turistiky TJ Spartak Přerovské strojírny. Mimo vycházkovou činnost plnili turisté výkonnostní třídy po linii zápočtových cest, byly pořádány vícedenní turistické zájezdy pro členy. V roce 1980 byl odbor pořadatelem cykloturistické akce s názvem České kolo, v roce 1985 pořadatelem akce Za posledním puchýřem. Na této akci byla založena tradice předávání štafetového kolíku dalším pořadatelům a první stuha byla uvázána v Přerově. V roce 1993 uspořádal akci S dálkoplazem za posledním puchýřem. V současné době pořádá odbor také 6 hromadných akcí pro veřejnost.

Odbor také vydal 14 oblastních tematických a recesních záznamníků, jejichž podmínky plní turisté z celé republiky i zahraničí. Stará se o dvě městské turistické trasy IVV a jednu okruhovou trasu IVV. Ve svém středu má 1 mistra turistiky, 3 nositele Čestného odznaku Vojty  Náprstka a  6 nositelů čestného odznaku KČT. Bývalý předseda klubu pan Vladimír Wnuk byl za zásluhy o přerovskou turistiku jmenován čestným občanem města Přerova. Člen odboru pan Jiří Caletka (1940-2008) byl v roce 2010 uveden do Síně slávy české turistiky. Jako historická osobnost přerovského odboru byl uveden do Síně slávy české turistiky MUDr. František Skácelík (1895-1926)

Odbor KČT Rakovník (č. 102 131)

(založen 1912)

Odbor KČT Rakovník oslavil v roce 2012 100 let od svého založení. Ustavující valná hromada byla 14. prosince 1912. Prvním předsedou byl zvolen pan Karel Skuhra, přednosta okresního soudu. Na počátku roku 1914 měl odbor celkem 67 členů. Pozornost věnoval značení cest a také péči o hrad Krakovec. Počet členů se postupně zvyšoval a v roce 1935, dosáhl počtu 306. Odbor pracoval až do zrušení KČT v roce 1948, i když během 2. světové války poklesl počet členů i aktivity odboru.

Přímým pokračovatelem rakovnického odboru KČST byl potom odbor turistiky v tehdejší TJ SPARTAK Rakovník, která byla v červenci 1958 přejmenována na TJ LOKOMOTIVA Rakovník. V dubnu 1990 se odbor turistiky TJ Lokomotiva Rakovník přeměnil na Klub českých turistů Rakovník.

V současné době má odbor 110 členů, organizuje celkem tři DEP, pečuje celkem o pět městských a příměstských tras IVV v okolí Rakovníka a Strakonic a o 121 km dlouhou okružní trasu Rakovnickým okresem.

Ing. Jan Černohlávek

(*1928, +2012)

JUDr. Josef Drábek

(*1914, +2008)

Ing. Vladimír Harfer

(*1919, +2012)

Bohumil Kučera

(*1884, +1943)

Josef Marek

(*1925, +2008)

MUDr. František Skácelík

(*1845, +1926)

Odbor KČT Havlíčkův Brod

(založen r. 1892)

Odbor KČT Ivančice

(založen r. 1906)

JUDr. Leopold Dorazil

(*1876,  +1965)

Karel Padevět

(*1921, +2008)

Doc. PhDr. Miroslav Hlaváček

(*1926, +1984)

Jaroslav Srba

(*1929, +2001)

Ing. Milan Machovec

(*1937, +2002)

Odbor První plzeňský KČT

(založen 1892)

Eduard Parma

(*1853, +1921)

Jan Valeček

(*1880, +1975)

Mg. Ph. František Srdínko

(*1874, +1933)

Jiřina Kračmerová

(*1925, +2001)

JUDr. Jan Kamenický

(*1876, +1951)

Odbor KČT Sušice

založen v roce 1890

Odbor KČT Frýdek-Místek

založen v roce 1910

Odbor KČT Čeřínek-Jihlava

založen v roce 1920

Vladimír Vašek

(*1867, +1958)

Antonín Kostinec

(*1864, +1926)

Karel Zobal

(*1884, +1937)

Zdeněk Birner

(*1927, +1985)

Jiří Caletka

(*1940, +2008)

Zdeněk Němec

(*1920, +1992)

Odbor KČT Znojmo

založen v roce 1919

Ing. Emanuel Fritsch

(*1874, +1956)

Jaroslav Janák

(*1889, +1971)

MUDr. Adolf Hrstka

(*1864, +1931)

Ing. JUDr. Rudolf Štancl

(*1921, +2008)

Senátor Emanuel Hrubý

(*1865, +1947)

Odbor KČT Jilemnice

založen v roce 1889

Prof. Josef Rybička

(*1864, +1948)

JUDr. Ladislav Valenta

(*1860, +1936)

Ing. Robert Srkal

(*1882, +1940)

Eliška Riegrová

(*1911, +1991)

Ing. Jan Hégr

(*1942, +2006)

Odbor KČT Tábor

založen v roce 1893

Odbor KČT Turnov

založen v roce 1892

Karel Lím

(*1875, +1958)

Hynek Martínek

(*1921, +1978)

Adolf Podroužek

(*1871, +1945)

Jan Zajíček

(*1926, +2007)

Odbor KČT Uherské Hradiště

založen v roce 1896

Odbor KČT Písek

založen v roce 1901

Josef Václav Pilnáček

(*1877, +1949)

Ferdinand Veselý

(*1902, +1979)

Ing. Aleš Hubička

(*1921, +2000)

Odbor KČT Rychnov nad Kněžnou

založen v roce 1889

Odbor KČT Náchod

založen v roce 1893

Odbor KČT Domažlice

založen v roce 1893

Max Duffek

(*1856, +1926)

Jan hrabě z Harrachů

(*1828, +1909)

Karel Slavoj Kašpar

(*1876, +1954)

Vlastimil Hnilica

(*1919, +1999)

Vojtěch Menšík

(*1909, +2001)

Ing. Karel Kulle, Csc.

(*1938, +1996)

PhDr. Ing. Antonín Páv 

(*1925, +2000)

Jarmila Švagrovská

(*1914, +2004)

Vojtěch Náprstek

(*1826, +1894)

PhDr. Vilém Kurz

(*1847, +1902)

PhDr. Jiří Guth–Jarkovský

(*1861, +1943)

Jan Buchar

(*1859, +1932)

Arch. Vratislav Pasovský

(*1854, +1924)

PhDr. Jan Kropáček

(*1865, +1930)

JUDr. Pavel Pásek

(*1887, +1950)

Prof. dr. Josef Dostál

(*1903, +1999)

PhDr. Miroslav Vahala

(*1917, +1996)

Jiří Dvořák

(*1918, +2001)